Daniel Strož

I BÁSNÍK PO SMRTI

I básník po smrti tuhne jak
soused odnaproti.
Žádný velký rozdíl.
Až na ten papír zpola popsaný,
co vypadl mu z ruky.
Obroučky brýlí vychládají
a těch pár veršů posledních
mísí se s prachem v pokoji.

ČERNOBYL NEBO FUKUŠIMA?

Černobyl nebo Fukušima?
Kdopak by ještě rozdíl hledal!
Tam, kam si kdysi motýl sedal
mrtvo je. Kdo si toho všímá?

MILUJI ŽIVOT

Miluji život a musím říci,
že stárnutí zvládám jenom stěží.
Bojím se; roky závratně běží.
Udržím pozítří ještě lžíci?

Ne-li, kdo bude mne potom krmit,
a vezme mě kolem ramen kdosi?
Zatímco píšu, za oknem kosi
upíjí déšť. Jdu si vína dolít.

ČÍM JSEM SE PROVINIL

Čím jsem se provinil, neprozradím.
Nikde a nikomu, už vůbec ne farářovi.
Leží to ve mně, v trezoru duše.
A až mě zpopelní,
bude to ten kámen
chrastící v urně.

Ostatní tvorba Daniela Strože publikovaná v Divokém víně:
DV 86/2016: V kraji je bílo... a další
DV 85/2016: Jsme všichni tolik chybující! a další
DV 84/2016: U vody v horku a další
DV 83/2016: Stárneme spolu a další
DV 81/2016: Na nábřeží Seiny a další
DV 80/2015: Ve vinárně Monice
DV 78/2015: Je mi to líto
DV 72/2014: A co teď?
DV 66/2013: Až se probudíš a další
DV 62/2012: Na zkoušky do komorního a další
DV 61/2012: V kině Sevastopol a další
DV 60/2012: Veřery v kině čas a další
DV 58/2012: Robertek rád tlustý holky a další
DV 51/2011: Pět milostných sonetů
DV 12/2004: Taková nálada
DV 100/2019: Kdepak jsi