Daniel Strož

STÁRNEME SPOLU

Ráno, když se probouzím,
pokaždé si tě prohlédnu.
Pak před zrcadlem v koupelně
zkontroluji sebe.
Zestárli jsme. Ale nejsme staří.
Ještě ne.
Ještě se milujeme,
vdechujeme navzájem svůj dech.
Mnohé si říkáme
pouhým pohledem.

KDYBYCH TĚ ZTRATIL

Kdybych tě ztratil, ztratil bych sebe.
Sám se sebou bych nevydržel.
Jak víš, nelžu.
Jak víš, nepláču často.
Jak víš, nevyznávám ti lásku,
jak bych měl.
Mnohé ale o mně nevíš
ani po těch dlouhých letech:
Jsi tou, kterou jsem si vysnil,
jsi tou, kterou jsem si vyslzel,
kterou mi nadělilo nebe.

KDYŽ STŮNĚŠ

Když stůněš, stůňu taky,
s tebou ze sebe chřipku potím.
A věřím na zázraky,
když zdraví navrací se. Zatím.

NA VLAK A DOMŮ!

Jestli se mi stýskalo,
ptáš se mě pokaždé po návratu.
Jestli jsem dodržoval dietu
a snědl spořádaně tu hromadu prášků.
Jestli jsem nezůstal nic dlužen
pitnému režimu…
Poslouchám tě a vdechuji vůni domova.
Toho, který jsi mi vytvořila!
Proto jsem si už od rána předříkával:
Na vlak a domů!

CO BUDE DÁL?

Co bude dál, ptáš se občas.
Nevím to stejně jako ty,
ale říkám: „Dobře bude, věř!“
Dokud se můžeme jeden druhého dotýkat,
být ve všem spolu,
třeba v rozžínání vánočního stromu.
Dokud mi můžeš vynadat
za pobryndaný stůl.

Ostatní tvorba Daniela Strože publikovaná v Divokém víně:
DV 87/2017: I básník po smrti a další
DV 86/2016: V kraji je bílo... a další
DV 85/2016: Jsme všichni tolik chybující! a další
DV 84/2016: U vody v horku a další
DV 81/2016: Na nábřeží Seiny a další
DV 80/2015: Ve vinárně Monice
DV 78/2015: Je mi to líto
DV 72/2014: A co teď?
DV 66/2013: Až se probudíš a další
DV 62/2012: Na zkoušky do komorního a další
DV 61/2012: V kině Sevastopol a další
DV 60/2012: Veřery v kině čas a další
DV 58/2012: Robertek rád tlustý holky a další
DV 51/2011: Pět milostných sonetů
DV 12/2004: Taková nálada
DV 10/2001: Kdepak jsi