na další stranu
Bořek Mezník
PŘIZNÁNÍ
V prvý řadě
musím říct
že nejsu žádnej anděl
vlastně su docela
sobeckej hajzl
a svině
mí zbylí kamarádi
to dosvědčí
některý moje vopice
byly opravdu
hnusný
dokázal jsem
pourážet
všechny na koho sem
narazil
průsery
konflikty
útěky
noční vloupačky
do jejich bytů
občas byla prdel
a nic mezi tím
naordinoval jsem si
divoký období
a nastartoval
katalyzátor karmy
ta jede
na tisíc
procent
vlastní sračky
si prostě
musíme odžít
dřív nebo později
to na nás čeká
nikdo to za nás
neudělá
APOLITICKÁ
Nemám rád
politický
tendenční
básničky
když jsem byl
náctiletej
tak jsem je sypal
jak z rukávu
psal jsem o tom
jak mě sere
co se kolem mě děje
muselo to ven
ta divokost
se nadala zastavit
a pak mně to
přišlo blbý
koho vlastně
zajímá nějakej názor
jakýhosi zoufalce
lidi chcou verše vole
a hezký věci
co je pohladí na duši
a ne nějaký
politický bláboly
na dlouhou dobu
jsem utek
do zahraničí
a pak se hloupej Bořek
zase vrátil domů
pan nula
chytrej jak rádio
a teď to na mě zase
přišlo
už nemůžu mlčet
omlouvám se všem
ale
už nemůžu mlčet
NÁŠ PUCH
Dneska jsem jel
z práce
a najednou jsem měl
strašně zvláštní pocit
jako bysme prolomili
nějakou hráz
jako by se
všechno posralo
a je už jenom
otázka času
kdy nás to smete
chováme se jako
úplný píče
necháme si do hlav
klavírovat nesmysly
bez přemýšlení
máme v sobě nasranost
a závist
že jsme to nebyli my
kdo lehce zbohatl
že máme zkurvenej život
najednou cítím
že svoboda není
samozřejmost
a že může bejt
strašně lehký
o ni zase přijít
ale asi si to
zasloužíme
když místo svobody
jsou nám milejší
dráty
a jistota
našeho
smradu
DOBA
Byl sem dneska
u kamoša
provětrali sme
všecky témata
a pokecali
s mladým kamošem
co nezažil
komunismus
dal mi na cestu
do vlaku dva časáky
na jedné titulce
Václav Havel
a na druhé
Milouš Jakeš
ta doba je tak blbá
a plná nenávisti
že nevím co
si mám číst
abych nedostal
po cestě
po tlamě
to su ale sračka
ČERNOBYL
Tak tenhle první Máj
si pamatuju
a nikdy na něj nezapomenu
byl jsem tenkrát v hokejový třídě
a museli jsme jít mávat
v našich výstrojích
poprvé jsem litoval
že jsu gólman
plastrón
gatě
betony
lapačka
vyrážečka
helma
hokejka
ještě že jsme nemuseli
mít brusle
bylo vedro
a obloha byla jakási
divná a slunko pálivý
to vedro bylo hnusný
furt jsme čekali
na výhni
až se připojí
další zástupy
pak sme zamávali
nějakým kokotům
na Ruďáku
a šli jsme dom
nikdo netušil
že máváme v oblaku
sraček z Černobylu
neznám souvislosti
ale za deset let
jsem se lečil
s rakovinou
TROCHA ZKLAMÁNÍ
Schováváme se
do našich blbých ulit
stvořených
z našich iluzí
snů
a představ
zapomínáme
na soucit s bližním
vytvořili
jsme si v hlavě
debilní konstrukci
materialismu
že štěstí
závisí
od majetku
máš značkový hadry?
to jistě netrpíš
máš na hlavě trvalou?
jistě jsi spokojený
kouříš?
seš v pohodě, máš na to
vytvořili jsme si
kategorie lidí
kteří si zaslouží lásku
a jiní prý ne
všechno se obrací naruby
daruješ někomu něco?
jsi idiot, příště ti urve ruku
usmíváš se na druhý?
v čem to jedeš?
sdílíš něcí bolest?
černá magie!
začalo nový století
a upínali jsme se
k němu s nadějí
a důvěrou
a s otevřeným srdcem
k subjektivně lepším
zítřkům
a řeknu to punkově
někdo nám
do těch našich představ
brutálně nasral
ZÁZRAK
Všechno je to hrozně jednoduchý
stohy knih a zástupy lidí
milióny odpustků
mnoho cest
a ještě více možností
všechno vede do jednoho bodu
do pocitu štěstí
a naplnění
nic víc člověk nemůže
dosáhnout
nemá cenu nic dalšího řešit
jen se vydat
do svýho středu
do našeho ticha
ano
opájí nás pocit štěstí
ale zas je to jen pocit
stejně jako neštěstí
to pravé já
je až daleko za tím
tam kde už není nic
ani žádné chtění
nebo odpor
není tam nic
ticho
a mír
bez všech přívlastků
jak je to vůbec možné
v našem světě ruchu a emocí
ano právě ten ruch
a emoce nám ukazují
tu opačnou stranu
a na nich se můžeme vyvést
na nich vidíme
ten přesný opak
vidíme tan druhý břeh
a pak už je jen
otázkou času
kdy nasedneme do lodi
a přes rozbouřenou
řeku se poprvé dostaneme
na druhý břeh
pamatujme si ten styl
čím častěji
ho budeme zkoušet
tím bude cesta
na druhý břeh snazší
a řeka
která se nám zdála
před tím plná
vln a nástrah
je pořád stejná
ale naší praxí
nám bude připadat klidnější
a dokonce můžeme její sílu
využít pro cestu na druhý břeh
zázrak se stane
jenom v nás samotných
BACHA
Je to cesta
údolím smrti
jde o vyvolání
strachu a paniky
je to taktika
obchodních šmejdů
kteří se nám snaží
prodat něco
co vůbec nepotřebujem
nicméně
když to nemáme
může se nám stát něco
hodně škaredýho
říkají
zavedou nás
do světa iluzí
a falešných předpokladů
kde se cítíme ohrožení
a slabí
a bezmocní
před nepřítelem
utkaným
z duševních hoven
a pak nám
zblblým
bezbranným
pitomcům
ukážou cestu
z údolí smrti
nakukaj nám
držte se mě
postarám se
bude to fajn
kurva kolikrát
za historii lidstva
se tohle už stalo
kolikrát se to
bude muset ještě
stát
abysme pochopili
nesmyslnost
duality
|
