na další stranu
Bořek Mezník
JSEM EGOISTA
Furt něco píšu
O sobě
Je to nabubřelý
Až hanba
Je toho ale moc
Z čeho se potřebuju
Vypsat
A jsem dlouhá propiska
Trápí mě můry
A marně je odháním
Je mi to blbý
Už sám sebe nudím
A bude asi dlouho trvat
Než se v tom přestanu
Patlat
Myslím si
Že celej svět
Se točí jenom
Kolem mě
Jsem zaseklej
Gramofon
JSEM NEKLIDNEJ
Hercna mi rumpluje
A cejtím
Hroznou trému
Chodím jak
Poraněná šelma
V kleci
Co nemá na vybranou
Budu za chvílu číst
A nemám svůj den
VRACÍ SE MI HNUSNÝ SNY
A ještě o tom v tom snu píšu
A mám pocity
Že bych se chtěl zabít
Jímá mě šílená hrůza
A sebevražedný myšlenky
A všechno se mi míchá
Musím se snažit to zachytil
A změnit chod událostí
A tím to snad zmizí
Je to o hře
Jak se k tomu člověk
Postaví
Je to mistrovství
Tolerance
Vlastních myšlenek
Je to panika
Která chodí
V návalech
Jako kdyby mi vyrostla
Paralelní pravda
V hlavě
Když to přijde
Vrací se mi
Při každý příležitosti
NAPSALA MI LOTKA
K narozeninám
Moje zlato
Skoro dva roky jsme spolu
Nemluvili
I mojí vinou
A dnes mi napsala
K narozeninám
Miluju ji
Prostě tohle byl
Ten nejkrásnější dárek
Před nedávnem jí bylo 18
A já se bál jí napsat
Strašnej balvan
Ze mě spadl
POSRAL JSEM SE V UŽ AUTOBUSE
Posral jsem se v už kuchyni
Posral jsem se v už posteli
Posral jsem se už po cestě domů
Posral jsem se už v autě v zácpě
A kdo se nikdy neposral
Ten neví
Co je národní hrdost
NEMÁM STÁNÍ
V lenosti
Courám po zahradě
A vypínám
Nevím
Co bych dělal
A co bych měl dělat
Pořád myslím na sebe
A slyším svůj
A mimoděčnej dech
Tahle sebestřednost
A koncentrace
Pod stromem
Mě léčí
Z JEHO OČÍ
Se ztratila jiskra
Z jeho úst
Stekl úsměv
Potkávám ho
Skoro denně
Říká
Že je sranda
Jaký překvapení
Dokáže život
Připravit
Potkávám ho
A z jeho pohybů
Se ztratila
Lehkost
A z jeho chůze
Sebevědomí
Říká se
Že to chce čas
Ale já vím
Že je to blbost
Už nikdy nic
Nebude jak před tím
Život se někdy chová
Jak uzel
Čím víc taháš
Tím víc
Jseš svázanej
UDO BYL MŮJ SOUSED
Ve Villeru
Odstěhoval se tam
Z Východního Německa
Kousek po pádu
Berlínský zdi
Slyšel jsem je
Jak spolu mluví
A hádaj se v kuchyni
Přes uličku mezi
Našema barákama
Stejně jako oni nás
Ale my rozuměli německy
A oni ne anglicky
Udo dělal bohatýrský večírky
S hudbou
Z Ein Kessel Buntes
A do toho řval
Špac inštekn und
Buuuumsen
Udo jezdil
S kamionem
A parkoval nám ho
Před barákem
Měl dvě děti
A ženu Riu
Která ho podváděla
Se sousedem z dědiny
Celý léta
A všichni o tom
Věděli
A on se to dozvěděl
Jako poslední
Klasika
Někdo něco prohodil
Jednou v hospodě
V Morhange
Když jel domů
A po cestě
Sjel s autem do škarpy
A doma byl mazec
Chodil jsem za ním chlastat
Pak co ho vopustila
Pořád jsem si říkal
Proč se zahrabal
V takový prdeli
O 200 obyvatelích
Nikdy nechtěl mluvit o tom
Co dělal za komančů
Jen mi říkal
Že v armádě
Taky ty jejich hádky
Bylo řvaní jak
Na buzerplace
A zaslechl jsem
Že makal na hranicích
A to tenkrát
Byla
Hodně horká půda
ZAČALO JARO
Který miluju
Narodil jsem
Se na jeho začátku
Tak možná proto
A netrpělivě
Chodím po zahradě
A několikrát denně
Kontroluju
Jak to roste
Chodím fandit
A mazlit se
S kedlubnama
A česnekem
Už pomalu i roste
Kopr
A mrkev
A červená řepa
A rukola
A já se tetelím
Jak listy ve vzduchu
Cejtím to napětí
Před tím
Než začnou kvést
Stromy
Včetně magnolie
Jich máme na zahradě
Čtyřiadvacet
A já chodím denně
Hladit pupeny
A myslet na ně
Jak rostou
I před spaním
Až se pomodlím
Pokud nevytuhnu
Představuju si
Zahradu plnou
Květů
Stromů
Keřů
A zeleniny
A myslím na ně
Jako na svoje děti
VŠICHNI SOUSEDI
Začali sekat trávu
Je téměř nemožný
To ignorovat
Ale já se vyprovokovat
Nenechám
MÁM NA SOBĚ TÍLKO
Po jedné mé bejvalé lásce
Moc jsem ji miloval
Na tom triku mám triko
S dlouhým rukávem
Od matky svých prvních dcer
Moc jsem ji miloval
No a navrch mám bundu
Od matky svých druhých dcer
Moc jí miluju
A nezapomínám
|
