Anna Chabrová

NAPOSLED SE ROZLOUČIT (LUMÍROVI)

slova hledají si cestu
od myšlenek ke větám
a dřív než je stihnu zapsat
jako mlha - jsou tytam
slova která pokouší se
vyjádřit co nemá tvar
popsat to co popsat nelze
pojmenovat jenom pár
pocitů - děj rozuzlení
s podivnými závěry
kulisy jsou černobílé
vytrácí se veškerý
sluneční třpyt tma se vkrádá
pohlcuje všechen svit...
jediné co slova umí

naposled se rozloučit

MATERIA PRIMA

pod povrchem věcí odpočívá duše
to je jejich původ to je jednoduše
exaktní kód toho čím se mají stát
a když duše nefunguje následuje zkrat

pod povrchem věcí duše odpočívá
pod skořápkou pod obalem jako jednotlivá
zastavení v převtělení její existence
náhle se niť zamotala... a je po myšlence

stejně jako pod povrchem věcí dříme duch
-čas od času projeví se jen tak nazdařbůh-
tak i v nitru naší Země pevné srdce bije
a přitom je jenom článkem celé galaxie

tohle mocné nekonečno nenechá nás spát
neustále bude v našich myslích budit hlad
po poznání po vědění po tajemných koutech
přesto skrze teleskopy máme ruce v poutech

každá nová odpověď jen otazníky tvoří
každá nová informace jenom kapkou v moři
se zoufalstvím lidstvo ptá se kam poznání sahá?
nekonečno v nekonečnu malá mléčná dráha...

ale zpátky k srdci Země bije dýchá hoří
jenom jedno z mnoha srdcí také kapka v moři
a v každém z těch stovek srdcí tichá duše dřímá
budiž tato duše zvána materia prima

materia prima v které všechno jsoucno vzniká
duše blázna duše vraha duše bojovníka
materia prima do níž všechno se zas zhroutí
materia prima
hvězdy na matějské pouti

Ostatní tvorba Anny Chabrové publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Ikarova křídla a další
DV 98/2018: V neodbytné touze a další
DV 10/2001: Nad plamenem svíčky a další