Štěpán Votoček

PŘEDJAŘÍ

chlapectví – ne stáří
vzalo si předjaří
jež raší na březích
a smrtí je březí

JARO

na sítenským pontu
branou horizontu
vezdejšího bytí
sladkýho jak blití

přes práh hmatatelna
u nějž kazatelna
nicoty a zmaru
přivítá tě v jaru

ROVNODENNOST

Na úsvitu jara sotva hmatném
každý tep se stává nenávratnem
paže připoutané k dřevu břevna
na křížové cestě chladem března

Jsem kapitán lodi opiové
co mělčinou noci tiše plove
ve tmě roztržené létavicí
chvíle dávno mrtvé hledající

Duše má je sadem vysekaným
chrámem bez modlitby křovím planým
prosbou na úpatí zapomnění
krokem který duní v osamění

Láska má je anděl zkamenělý
žebrák s nímž se nikdo nerozdělí
bolest na soutoku pravd a přání
palčivost a něha v době tání

Bohapustá touha v městě zmaru
rovnodennost v srdci po požáru
roztřesené tělo horké hmoty
úzkost vysvlečená do nahoty

Uhranuté oči v lesku ohně
plachá blízkost smrti na hruď sáhne
po daleké pouti rozednění
pod ikonou slunce v prach nás změní

STROM

Uťali mi větve nežli rozkvetly
uťali mi větve nežli rozkvetly
a z jarního proutí věnce upletli

Uťali mi větve a ne kořeny
uťali mi větve a ne kořeny
a z pahýlů míza tekla na zemi

Nezazelenám se bez ptáčat a hnízd
nezazelenám se bez ptáčat a hnízd
neuslyším v listí hmyzích křídel svist

Až opadá kůra zbude holý kmen
až opadá kůra zbude holý kmen
podzimnímu větru budu přítelem

Z trouchnivého dřeva stane se hlína
z trouchnivého dřeva stane se hlína
ze stromu jejž otec sázel pro syna

Ostatní tvorba Štěpána Votočka publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Vlk
DV 98/2018: Bohyně
DV 97/2018: Podzim, Smutky a další