literární časopis založený v roce 1964

Anna Chabrová

MÁ-LI JE CENU OTVÍRAT

čas štěrbinami v duši plyne
a já zas nevím kde mám stát
všechno je jiné stejné jiné
tak jak už bylo tisíckrát
otevřít oči okna dveře
zase je zavřít zhasnout svět
momenty v tiché nedůvěře
kdy je snad lepší nevidět
sotva se vzbudíš den se chýlí
za každým zlomem další zvrat
a ty se zeptáš každou chvílí
má-li je cenu otvírat

nastane ticho černobílá
hluboká propast němý sráz
jak jenom bych ti vysvětlila
že všechen čas je pouze v nás?

JUPITER, VENUŠE

dvě okna do duše
Jupiter
Venuše
dva kroky do cíle
vidiny
spanilé
zahnaný do kouta
přikove
připoutá
bez sil a bez dechu
slabounkou
útěchu
otisknout do duše
Jupiter
Venuše

pro srdce pro plíce
vesmíry
měsíce
dvě hrsti kyslíku
popírat
fyziku
do temna před sebou
myšlenky
zazebou
vrhnout se do noci
nevidět
nemoci
pro srdce pro plíce
vesmíry
měsíce

své prázdné jeviště
uklidit
pro příště
zatáhnout oponu
neplavu
utonu
ve špatném scénáři
o mládí
o stáří
ustlat si ke spánku
aroma
heřmánku

své prázdné jeviště
uklidit
-pro příště-

NAPOSLED

tak mi foukni do dlaní
a přečti mi můj osud
pověz mi ty věci které
neznala jsem dosud
vyčti mi mou budoucnost
a pojmenuj můj svět
i kdyby to mělo být
- a bude? -
naposled

najdi čáry života
a řekni co mě čeká
láska to je oheň
a můj život je zas řeka
podívej se na hvězdy
a vezmi si můj svět
i kdyby to mělo být
- a bude? -
naposled

pohleď hvězdám do tváře
a řekni mi proč blednou
zkus to ještě jednou
ještě jednou
ještě jednou
ještě jednou naposled
a třeba už ti poví
všechny věci na světě
co nejdou pojmout slovy

přečti si mé oči
tahle neúnosná touha
chci to vědět
musím
bdi a čti
jak je noc dlouhá
čím jsem byla kdysi
a v co přemění mě svět
i kdyby to mělo
- a bude? -
naposled