Martin Patřičný

NA KRÁSNÉ MODRÉ KYTAŘE

Fejeton o dřevěném obrazu


Viděli jste ten obraz?
Jistě ne, protože dokud jsem ho nedokončil, tak tady na světě vůbec nebyl. To je na obrazech to zvláštní. A Julie mi napsala, abych k "Modré kytaře" něco napsal – takže píšu:

Na první pohled je na obrazu vidět tvar části ozvučnice, přední desky s otvorem.
Do toho kruhového otvoru jsem vybral kus dřeva, připomínající oblaka.

Klíčem k obrazu je ovšem lodička (vpravo) s plachtami, ta má naznačit, že jde o cestu, plavbu. A tou muzika i písnička přece jsou, cestou odněkud někam. Když začínáte zpívat, jste trochu jiní, než když dozpíváte - nebo alespoň vaše nálada se změní. (Abyste mohli zpívat, nemůžete být nasraní, to nejde).

Ta hlavní, velká část kytary musí být z jednoho krásného kusu, aby kontrastovala s těmi kostičkami vlevo, s tou stavbou, která tělo kytary doplňuje. Se stavbou plnou příběhů. Vždyť jeden z těch příběhů je o mém vlastním hraní, o chuti učit se hrát, písničkama balit holky. O letním táboře kdysi, někde na Sázavě – řece, kde jsem kytaru poprvé držel v ruce…Skládám kostičky .

Takhle napsané to vypadá jednoduše, obraz jsem dokončil, hotovo.
Ještě podklad! Podklad je z barevného papíru vyztuženého lištami a je to produkt zkoušení, někdy musím dělat víc zkoušek, než jsem spokojený. Podklad je kombinovaná technika, tak se tomu říká.
(Jak dřevo vybrat, usušit, opracovat, nalepit, aby se obraz – relief nezkroutil atd. – to by bylo nadlouho a napsal jsem o tom knížku Pracujeme se dřevem, kterou všude mají)

Nakonec - proč modrá barva. Snad jsem už měl trochu unavené oči z těch krásných tmavých i světlých hnědí, které dřeva mají. Z takových hnědí, které jdou do červena, z hnědí smetanových a hnědí zešedlých. A chtěl jsem modrou, takovou, kterou žádné dřevo nemá...

Naše Země je prý modrá. Vlasta Redl má modrou kytaru v písničce. Nebe, kam možná přijdu je modré, tam nahoře, mezi korunami stromů. Pavel Šporcl hrál na modré housle tak dlouho, až byly ohmatané. A Karel Čapek napsal Modrou chryzantému.
Tak se mějte dřevěně a modře.

Ostatní tvorba Martina Patřičného publikovaná v Divokém víně:
DV 130/2024: Malá a velká strana
DV 128/2023: Noha slečny Lízy
DV 118/2022: Konec starých (literárních) časů a další
DV 117/2022: Směšné pohyby
DV 116/2021: Bojler v kožichu
DV 115/2021: Zrcadlo v kuchyni
DV 113/2021: Výbor povídek Akord a jiskry
DV 110/2020: Kterak se noviny proměnily
DV 109/2020: O knihách. Knihy a knihy
DV 107/2020: Protimorové čtení aneb knihy a zase knihy!
DV 105/2020: ***
DV 104/2019: O milostných dopisech
DV 103/2019: Jiří Suchý