Martin Patřičný

MALÁ A VELKÁ STRANA

Přemýšlím o tom, jestli umělá inteligence má nějaké pohlaví.
Jestli je víc ženou, nebo mužem. Jak asi reaguje?
Celá řada lidí prostě ženy i muže hází na jednu hromadu, a oni pak žijou jako na hromádce.
A vezměte si přitom ty propastné rozdíly mezi nimi!
|Nemám na mysli jen vnější pohlavní znaky, nebo to, že ženy rodí děti a bývají hebounké, kouzelné, zatímco muži jsou všelijací.
Co na mysli mám, je například chození na malou a na velkou stranu. Velkou stranu, jak víte, máme se ženami společnou, ale ta malá strana se liší. A ne málo.
A jako příklad si vezměte například plakát…
Když jsme si se ženou zařizovali byt, koupil jsem a zavěsil na záchodě plakát a doufal jsem, že budu pochválený. Nebyl jsem.
Neboť – to je právě ten rozdíl, jde li na záchod muž a nad mísou visí plakát, tak ten muž má ten plakát před očima a vidí ho po celou dobu, kdy vypouští přebytečnou tekutinu. Přečte si ho, probere detaily a to za delší večer třeba několikrát.
Kdežto žena ne. Ta přijde, otočí se, posadí se a pozoruje prázdnou vnitřní stranu záchodových dveří. Takže z plakátu nemá nic. Možná ho při splachování letmo zahlédne.

A teď důležitá věc: Co na tom plakátě je?
Vtip od pana Renčína – Pán, otočený k jakési indiferentní bytosti v natáčkách říká: „Měla bys vínu blahořečit, Marie, po jeho konzumaci mívám občas pocit, že jsi milá a sympatická bytost“-
Jak už jsem řekl, muž plakát čte po celou dobu svého uvolňování, kdežto milé a sympatické bytosti může být ukradený, neboť ho má za zády…Celá ta věc by šla vyřešit zakoupením a zavěšením dvou plakátů. Nebo - dát zrcadlo na vnitřní stranu dveří, kde by se plakát odrážel. Ale to je krkolomné řešení, muselo by být v nějakém úhlu, překáželo by a taky neumí každý číst zrcadlově obrácené písmo, že? No – ale kdyby žena sledovala plakát tak dlouho jako muž, možná by pila víc vína, aby i ona měla pocit, že její muž je vlastně - no, milý a sympatický a že s ním asi už nic víc nenadělá.

Já vám ovšem tohle své poměrně banální zjištění nevyprávím tak podrobně jen tak.

Tahle banalitka se totiž promění v lapálii hned, jakmile na ni nasadíte nějaký automat – překladač třeba, nejlepší na světě, nebo dokonce umělou inteligenci. Nejsem si jistý, že AI ví, v jaké poloze ženy čůrají a kde na záchodě je malá a velká strana. My dospělí víme, co která ta strana znamená, ale – ví to i… ai? A taky, když se setkají, pozná jedna umělá inteligence u druhé, jestli s ní mluví ženská umělá inteligence nebo mužská?
Přesněji – jestli ta AI s níž se setkala, pracuje spíš způsobem mužským, nebo ženským? Jestlipak by dokázala navrhnout, jak na záchodě umístit plakát tak, aby ho žena i muž mohli sledovat po celou dobu, kdy se budou zdržovat v oné místnosti?
Co navrhuju já? Aby se plakát pověsil na boční zeď a poprvé ať se na něj jde dvojice podívat společně, pospolu, ruku v ruce, i když jinak chodívají na stranu každý sám.
No a vy, vážení přátelé, vy byste měli vínu blahořečit, protože po jeho konzumaci můžete mít pocit, že ten pan Patřičný je vlastně inteligentní a zábavný chlapík!

Ostatní tvorba Martina Patřičného publikovaná v Divokém víně:
DV 128/2023: Noha slečny Lízy
DV 118/2022: Konec starých (literárních) časů a další
DV 117/2022: Směšné pohyby
DV 116/2021: Bojler v kožichu
DV 115/2021: Zrcadlo v kuchyni
DV 113/2021: Výbor povídek Akord a jiskry
DV 110/2020: Kterak se noviny proměnily
DV 109/2020: O knihách. Knihy a knihy
DV 108/2020: Na krásné modré kytaře
DV 107/2020: Protimorové čtení aneb knihy a zase knihy!
DV 105/2020: ***
DV 104/2019: O milostných dopisech
DV 103/2019: Jiří Suchý