na další stranu
Michal Černík
PRÁVO TRÁVY
U nás nemají právo poušť ani step
u nás nemají právo supové a vlci
u nás nám tráva pod koleny nahmatává tep
a nakonec dosáhne až k srdci
VYKOUPENÍ
Jak křehké jsou květiny
Přesto se o ně náš smutek drtí
A když jsou darovány
cizí radost vykoupí svou smrtí
SDĚLENÍ
Toto sděluji světu:
Smutno je mi z krásy jabloňových květů
když stárnou a opadají
A těším se na rudé zimní plody které dají
BUDOUCÍ JARO
K pocitu štěstí stačí i málo
K pocitu jara nestačí jaro
K pocitu míru nestačí klid zbraní
jsou jako příští umírání
A kdo po nás jaro zdědí
a slova která nejdou lhát
a umí v lidech odmykat?
Neumíme být odpovědí
OKAMŽIK JARA
Nejsme tu sami
Stromy jsou opět mezi námi
Včely se líbají s květinami
Nejsme tu sami
Špačkové červenky drozdi
opět nám vrátili zahradu
Na jaře se život neopozdí
I my máme dobrou náladu
PRAMENY ZPĚVU
V horách jsou prameny řek
v očích jsou prameny slzí
v srdci jsou prameny zpěvu
radosti lásky žalu i hněvu
Dnes v noci jsem slyšel slavíka
pouhá tma mu ke zpěvu stačí
A on se vlastním zpěvem zajíkal
až k jásotu až k pláči
POCTA
Podívej jak se život chvěje
v každém stéblu trávy
a jak jsou zostuzeny velké děje
když tráva všemi stébly život slaví
Podívej jak se v každé kapce deště
celý náš svět mihotá
To v každé kapce padá bůh
a o zem se tříští k poctě života
|
