Michal Černík

TROCHU JAKO MODLITBA

Svatý živote
vévodo naší země
ochraňuj nás
před námi samými

Svatá lásko
královno našeho žití
buď při nás
abychom nevyprahli

Svatá prostoto
matko našeho dětství
neubírej nám
z našeho těšení z naší radosti

VĚČNÝ PŘÍBĚH

Léta jsi hledal štěstí
Jednoho jarního dne
jsi v trávě nalezl čtyřlístek
a uvěřil mu

Pod okapem tvého domu
si vlaštovky postavily hnízdo
a vítají tě
Opravdu – léta jsi hledal štěstí

PRÁVĚ TEĎ

Právě teď když se nadechuji svítání
začínám se stmívat
Právě teď když se sytím životem jako nikdy
soupeřím se smrtí

I kdyby na sůl nebylo
tu sůl bych si vyplakal
I kdyby mi z úst vytrhali slova
vytesal bych je do kamene

PODOBENSTVÍ

Život tě uštkl

A není na balvanu
aby se ti stal lehčím
A není na holi
aby tě odmítla bít po hlavě

A není na vodě
aby za tebe byla průzračná
A není na květinách
aby se za tebe styděly

OSOBNÍ SOUVISLOSTI

Když mluvím o nebi mluvím o sobě
Napřimuje mne
Když mluvím o zemi mluvím o sobě
Přiznává se ke mně
Když mluvím o stromech mluvím o sobě
Vrostly do mého osudu
Když mluvím o životě mluvím o sobě
Jsem jeho ozvěnou
Když mluvím o světě mluvím o lidstvu
A je mi jako zpěvu který kdosi zaškrtil oprátkou

SPŘÍZNĚNÉ PEVNINY

Bouře rozehnala naše lodě
Roztříštily se o zlo
Jediný stožár mne napřimuje
a do plachet sbírá váš dech
Má pevnina vyplula
k příbuzným pevninám

PRVNÍ POZNÁNÍ

Když jsme objevili krásu
zasáhla nás i ošklivost

Zlo nás srazilo ve chvíli
kdy jsme poznali dobro

DRUHÉ POZNÁNÍ

Když jsme poprvé vyslovili pravdu
zmocnila se nás opojná radost ze síly slova

Zároveň nás zachvátilo zděšení
a začali jsme se pravdy bát

STVOŘENÍ ČLOVĚKA

Hlíně bylo souzeno
aby uhnětla člověka

Na nebi zůstalo
aby do něho vdechlo duši

A na člověku bylo
aby stvořil boha i ďábla

Nechal je v sobě zabydlet
i s nebem a peklem

STVOŘENÍ SVĚTA

Svět vzniká tím
že se narodíme
a na zemi znovu
objevíme svou zemi

Nikam nám neuteče
Pod nohama nám začíná
každá její dálka
a pod nohama nám i končí

BÁJ O ZEMI

Když jsme byli vyhnáni z ráje
pocítili jsme ohromnou úlevu
že z nejvyšších kdo bdí nad námi
zůstalo pouze slunce

Pevně jsme našlápli
nepromarněnou zemi
a naučili jsme ji
aby nás živila

BÁJ O MOŘI

- Rybáři vylov mne z moře
já slza slzička zrozená z neštěstí
od mořských kapek se liším
jen svojí bolestí

- Ach slzo slzičko copak ty nevíš
že slzy jsou na zemi nevítané?
Z bolesti světa se vzedmulo moře
provždy slané

ZAPŘENÝ CHLEBA

Zůstáváme bez naděje
že budeme přijati nebem
tak jako balvan zůstává bez naděje
že se stane chlebem

Život ho provždy vydědil
zbavil síly růstu pšenice
A jen někdo milosrdnější nežli my
nakrájí z něj čerstvé a voňavé krajíce

STVOŘENÍ DLANĚ

Kapka za kapkou celá staletí
hloubila ve skále důlek
až jednoho dne skála poprvé
dala někomu napít ze své dlaně

TISÍC LET POTÉ

Oblázek tvrdošíjně mlčí
o svém životu a smrti
Kdysi dávno byl
vášnivě bijícím srdcem

v hrudi někoho kdo miloval

ZROZENÍ OBLÁZKU

Kámen se nepohnul
když jsem ho pohladil
Teď si ho budu ohlazovat do konce života

Však ho po mně zdědíte
abyste mohli pokračovat v započatém díle
Jednou z něj bude oblázek
a v dlani se vám šťastně rozpřede

JINÝ HLAD

Strach z pravdy nás často nutí
škrtat slova až k vyhynutí
To potom vyprahlí až k morku kosti
o to víc hladovíme po něžnosti

HLUBOKÉ DLANĚ

Jak vypadá zoufalství beznaděj a hoře?
Že se ptáš….
V dlaních hlubokých jako moře
člověk chce utopit svoji tvář

CHVÁLA ŠPÍNY

Denní světlo si plave
jen v průzračné vodě a stranou stínu
Ale země aby vydala plody chutné a zdravé
pije i tu největší špínu

CHVÁLA NEOPATRNOSTI

Nebývejme vždycky tolik opatrní
Jen ať život vyzkouší si na nás trní
jak jsme hodně pravdiví a živí
Co na tom že nás pravda neuživí

HÁJENÍ

Až nyní vidíme chyby a omyly
toho člověka jemuž jsme patřili v mládí
Někdy ho zatracujeme jako bychom jím nikdy nebyli
I tak ho mějme rádi

OBRANA SNŮ

Sny jsou jak chmýří které uletělo
Nepostavíš z nich dům neuživíš tělo
nezdvihnou tě ani nad lesy
Provždy však budou tvými nebesy

DAR OD SUDIČKY

Laskavá sudička nade mnou stála
když jsem poprvé uviděl svět
Kolébám v sobě zbraň aby dál spala
bez touhy ničit a zabíjet

URČOVÁNÍ DNE

I dnešní den stvořilo slunce jak šém
Nikdy a nikdo a nic mu nezabrání
když svoje světlo rozdělí všem
I dnešní den budou určovat světapáni

ŠPATNÉ PROBUZENÍ

Takhle mi bylo dnes po ránu
Jako když můj život přelétlo hejno havranů
Mé nebe na křídlech nesou
A potom nejsou

NEPŘETRŽITOST

Padají padají na dno
poslední zrna tvých dní
Zbude tu po tobě prázdno?
Ti živí ho zalidní

BEJVÁVALO

Štěstí můžeš potkat vždycky
i když se ti všechno nevydaří
Stačí když je člověk trochu lidský
lidský k jiným lidský k stáří

Radost byla vždycky dříve
i ten život býval báječný
Stáří bývá tehdy milostivé
pokud člověk není zbytečný

PODĚKOVÁNÍ

Srdce děkuji ti
Ať moje krev
ti rudě svítí
Srdce děkuji ti

Za mne bdi
když v noci spím
a svírají mne zdi
Za mne bdi

MARNÉ OTÁZKY

Proč máš plynout k moři
když nejsi řekou?

Proč máš shazovat listí
když nejsi stromem?

Proč máš pršet na zem
když nejsi deštěm?

Proč máš být prachem
když ještě cítíš a toužíš a žiješ?

PŘEKROČENÍ

Z nadevřených dveří se na podlahu
položilo stéblo světla

Jako vlastní strach ho musíš překročit
a šlápnout do tmy

MOŽNOSTI NEBE

Tryskové stíhačky nad našimi hlavami
rozpáraly nebe
Trvalo jen chvíli než se zahojilo

A já z nebe vymetu zlo
Tolik ho ještě zbude na zemi
Země dál bude přetékat pláčem

PŘELETY

Jak snadno mne přelétávají
ptáci a letadla

Mé sny ale přeletí dobu
a počkají na potomky
kteří je postaví na zem

PŘÍSAHA

Nikoliv na bibli

Přísahám na chléb
chléb náš vezdejší
který si dáme dnes

A nebude jen náš

PŘÍSAHA

Nikoliv na meč

Přísahám na březový kmínek
který z pukliny
porodila skála

a on ji přemáhá životem

PŘÍSAHA

Nikoliv na kříž

Přísahám na trávu
neroste z bolesti
neroste ze žalu
neroste z radosti

Naplňuje příkazy života

PŘÍSAHA

Nikoliv na bibli

Přísahám na nebe
ten prostor ke vzlétnutí
který je stejně tak vznešený
i když mu nepanuje bůh

Přísahám na zemi
to místo věrnosti
které mne nevydědí
i kdybych byl vyvrhel

Ostatní tvorba Michala Černíka publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Modlení k bohyni lásky a další
DV 98/2018: Pracovní nástroje, Vteřina a další
DV 93/2018: Neklid, Občanské verše a další
DV 88/2017: Závrať, Prameny zpěvu a další
DV 87/2017: Lidské světlo a další
DV 86/2016: Stačí i málo, Šumění a další
DV 83/2016: Právo trávy, Vykoupení a další
DV 77/2015: Dobrý den!
DV 75/2015: Večeře, Píseň o duši a další
DV 73/2014: Mizérie, Přemožen životem a další
DV 72/2014: Samozřejmá země a další
DV 69/2014: Vůle k životu, Poddanství a další
DV 68/2013: Verše zimní a vánoční
DV 65/2013: Kam chodí cesty, Čechy a další
DV 57/2012: Čtvero ročních období a další
DV 55/2011: Čechy, Polabí a další
DV 52/2011: Čtvero ročních období a další
DV 50/2010: Kdyby všechno štěstí a další
DV 46/2010: Tajemství, Milenecké poučení a další
DV 43/2009: Do čtyř světových stran a další
DV 41/2009: Ptaní, My, pointa života a dalšé
DV 37/2008: Kniha lidských přání, Přípitek a další
DV 100/2019: Rituál, Metamorfóza bytí a další