na další stranu
Michal Černík
TROCHU JAKO MODLITBA
Svatý živote
vévodo naší země
ochraňuj nás
před námi samými
Svatá lásko
královno našeho žití
buď při nás
abychom nevyprahli
Svatá prostoto
matko našeho dětství
neubírej nám
z našeho těšení z naší radosti
VĚČNÝ PŘÍBĚH
Léta jsi hledal štěstí
Jednoho jarního dne
jsi v trávě nalezl čtyřlístek
a uvěřil mu
Pod okapem tvého domu
si vlaštovky postavily hnízdo
a vítají tě
Opravdu – léta jsi hledal štěstí
PRÁVĚ TEĎ
Právě teď když se nadechuji svítání
začínám se stmívat
Právě teď když se sytím životem jako nikdy
soupeřím se smrtí
I kdyby na sůl nebylo
tu sůl bych si vyplakal
I kdyby mi z úst vytrhali slova
vytesal bych je do kamene
PODOBENSTVÍ
Život tě uštkl
A není na balvanu
aby se ti stal lehčím
A není na holi
aby tě odmítla bít po hlavě
A není na vodě
aby za tebe byla průzračná
A není na květinách
aby se za tebe styděly
OSOBNÍ SOUVISLOSTI
Když mluvím o nebi mluvím o sobě
Napřimuje mne
Když mluvím o zemi mluvím o sobě
Přiznává se ke mně
Když mluvím o stromech mluvím o sobě
Vrostly do mého osudu
Když mluvím o životě mluvím o sobě
Jsem jeho ozvěnou
Když mluvím o světě mluvím o lidstvu
A je mi jako zpěvu který kdosi zaškrtil oprátkou
SPŘÍZNĚNÉ PEVNINY
Bouře rozehnala naše lodě
Roztříštily se o zlo
Jediný stožár mne napřimuje
a do plachet sbírá váš dech
Má pevnina vyplula
k příbuzným pevninám
PRVNÍ POZNÁNÍ
Když jsme objevili krásu
zasáhla nás i ošklivost
Zlo nás srazilo ve chvíli
kdy jsme poznali dobro
DRUHÉ POZNÁNÍ
Když jsme poprvé vyslovili pravdu
zmocnila se nás opojná radost ze síly slova
Zároveň nás zachvátilo zděšení
a začali jsme se pravdy bát
STVOŘENÍ ČLOVĚKA
Hlíně bylo souzeno
aby uhnětla člověka
Na nebi zůstalo
aby do něho vdechlo duši
A na člověku bylo
aby stvořil boha i ďábla
Nechal je v sobě zabydlet
i s nebem a peklem
STVOŘENÍ SVĚTA
Svět vzniká tím
že se narodíme
a na zemi znovu
objevíme svou zemi
Nikam nám neuteče
Pod nohama nám začíná
každá její dálka
a pod nohama nám i končí
BÁJ O ZEMI
Když jsme byli vyhnáni z ráje
pocítili jsme ohromnou úlevu
že z nejvyšších kdo bdí nad námi
zůstalo pouze slunce
Pevně jsme našlápli
nepromarněnou zemi
a naučili jsme ji
aby nás živila
BÁJ O MOŘI
- Rybáři vylov mne z moře
já slza slzička zrozená z neštěstí
od mořských kapek se liším
jen svojí bolestí
- Ach slzo slzičko copak ty nevíš
že slzy jsou na zemi nevítané?
Z bolesti světa se vzedmulo moře
provždy slané
ZAPŘENÝ CHLEBA
Zůstáváme bez naděje
že budeme přijati nebem
tak jako balvan zůstává bez naděje
že se stane chlebem
Život ho provždy vydědil
zbavil síly růstu pšenice
A jen někdo milosrdnější nežli my
nakrájí z něj čerstvé a voňavé krajíce
STVOŘENÍ DLANĚ
Kapka za kapkou celá staletí
hloubila ve skále důlek
až jednoho dne skála poprvé
dala někomu napít ze své dlaně
TISÍC LET POTÉ
Oblázek tvrdošíjně mlčí
o svém životu a smrti
Kdysi dávno byl
vášnivě bijícím srdcem
v hrudi někoho kdo miloval
ZROZENÍ OBLÁZKU
Kámen se nepohnul
když jsem ho pohladil
Teď si ho budu ohlazovat do konce života
Však ho po mně zdědíte
abyste mohli pokračovat v započatém díle
Jednou z něj bude oblázek
a v dlani se vám šťastně rozpřede
JINÝ HLAD
Strach z pravdy nás často nutí
škrtat slova až k vyhynutí
To potom vyprahlí až k morku kosti
o to víc hladovíme po něžnosti
HLUBOKÉ DLANĚ
Jak vypadá zoufalství beznaděj a hoře?
Že se ptáš….
V dlaních hlubokých jako moře
člověk chce utopit svoji tvář
CHVÁLA ŠPÍNY
Denní světlo si plave
jen v průzračné vodě a stranou stínu
Ale země aby vydala plody chutné a zdravé
pije i tu největší špínu
CHVÁLA NEOPATRNOSTI
Nebývejme vždycky tolik opatrní
Jen ať život vyzkouší si na nás trní
jak jsme hodně pravdiví a živí
Co na tom že nás pravda neuživí
HÁJENÍ
Až nyní vidíme chyby a omyly
toho člověka jemuž jsme patřili v mládí
Někdy ho zatracujeme jako bychom jím nikdy nebyli
I tak ho mějme rádi
OBRANA SNŮ
Sny jsou jak chmýří které uletělo
Nepostavíš z nich dům neuživíš tělo
nezdvihnou tě ani nad lesy
Provždy však budou tvými nebesy
DAR OD SUDIČKY
Laskavá sudička nade mnou stála
když jsem poprvé uviděl svět
Kolébám v sobě zbraň aby dál spala
bez touhy ničit a zabíjet
URČOVÁNÍ DNE
I dnešní den stvořilo slunce jak šém
Nikdy a nikdo a nic mu nezabrání
když svoje světlo rozdělí všem
I dnešní den budou určovat světapáni
ŠPATNÉ PROBUZENÍ
Takhle mi bylo dnes po ránu
Jako když můj život přelétlo hejno havranů
Mé nebe na křídlech nesou
A potom nejsou
NEPŘETRŽITOST
Padají padají na dno
poslední zrna tvých dní
Zbude tu po tobě prázdno?
Ti živí ho zalidní
BEJVÁVALO
Štěstí můžeš potkat vždycky
i když se ti všechno nevydaří
Stačí když je člověk trochu lidský
lidský k jiným lidský k stáří
Radost byla vždycky dříve
i ten život býval báječný
Stáří bývá tehdy milostivé
pokud člověk není zbytečný
PODĚKOVÁNÍ
Srdce děkuji ti
Ať moje krev
ti rudě svítí
Srdce děkuji ti
Za mne bdi
když v noci spím
a svírají mne zdi
Za mne bdi
MARNÉ OTÁZKY
Proč máš plynout k moři
když nejsi řekou?
Proč máš shazovat listí
když nejsi stromem?
Proč máš pršet na zem
když nejsi deštěm?
Proč máš být prachem
když ještě cítíš a toužíš a žiješ?
PŘEKROČENÍ
Z nadevřených dveří se na podlahu
položilo stéblo světla
Jako vlastní strach ho musíš překročit
a šlápnout do tmy
MOŽNOSTI NEBE
Tryskové stíhačky nad našimi hlavami
rozpáraly nebe
Trvalo jen chvíli než se zahojilo
A já z nebe vymetu zlo
Tolik ho ještě zbude na zemi
Země dál bude přetékat pláčem
PŘELETY
Jak snadno mne přelétávají
ptáci a letadla
Mé sny ale přeletí dobu
a počkají na potomky
kteří je postaví na zem
PŘÍSAHA
Nikoliv na bibli
Přísahám na chléb
chléb náš vezdejší
který si dáme dnes
A nebude jen náš
PŘÍSAHA
Nikoliv na meč
Přísahám na březový kmínek
který z pukliny
porodila skála
a on ji přemáhá životem
PŘÍSAHA
Nikoliv na kříž
Přísahám na trávu
neroste z bolesti
neroste ze žalu
neroste z radosti
Naplňuje příkazy života
PŘÍSAHA
Nikoliv na bibli
Přísahám na nebe
ten prostor ke vzlétnutí
který je stejně tak vznešený
i když mu nepanuje bůh
Přísahám na zemi
to místo věrnosti
které mne nevydědí
i kdybych byl vyvrhel
|
