na další stranu
Miroslav Václavek
TO LÉTO
To léto jsem tě čekal
stával s rukama v kapsách
u výkladů
a vývěsek s parte
a tvářil se světaznale
jako výrostek
to léto
přibylo andělů
a barev
i zaschlých pivních kruhů
jež se navlékaly jeden do druhého
a tráva voněla
v nesmyslných odstínech
a pak hodiny
hlasitě tikaly
jako by někdo zatloukal hřeby
na Golgotě
po všechen čas
a větve se prohnuly
pod dlaní větru
právě tehdy
když
nepřišlas
JESTLI NOC
Stál jsem nad městem
hluboko v sobě
a měl tvář anděla ze psího hřbitova
dole nebylo nic
jen líc střech a trocha padlého slunce
a nikdo
s otevřeným ohněm
ani s tmou po kapsách
jen neviditelné touhy
a stromy ztichlé z dáli
praskaly jako uhry
pod prsty mé prázdnoty
jež přešlapovala
jako malý kluk
nebo dospělý chlap po třech pivech
co nechává to na jindy
a pak nakreslil jsem
větve do korun a sklo před oči
aby všechno bylo
zase pod povrchem
jako žihadla
která dostáváme na cestu
když nerozumní chceme mít
všechny včely v pěsti
a naslouchat tak
tomu co bychom nikdy neměli slyšet
když čekáme
na pokraji ulic
jestli začne noc
|
