na další stranu
Jan Ariel Kocourek
JSEM MOŘE I LESA PLN
30. 6. 2011
Hromnice přišla pomaloučku k domu
hrom otevřel – prý nejsem v bytě
hrob – a v něm ležící dítě
harmonie se pousmála místo pláče
hráč – co nemá ku hře druhého toť hráče
hymnus nade zpěvy
a živá představivost v deníku té Evy
co neví – v čem je háček – slovní hříčka
dřevěná i betonová příčka
-
a osmahlá ňadra nedaleko
-
lehké je odkrýt duši
zvlášť té – které to sluší
30. 6. 2011
Chorvatské děvečky a děvy
chorály nade zpěvy
přítomnost podivného jara
-
z rána jsem roztoužená
jenom tak krátce – jako by prošlo kolem tisíc žen ještě s ochlupením
a já se změním
jednou nebudu už žena – budu sekvojí
co se nebojí
budu cypřišem za mojí hlavou
a budu konečně vysněnou sladkobolnou Prahou
30. 6. 2011
Zušlechtilost jitra
a prozvánění zvonu - u domu
je mi jak Kleopatře
zneuctěné jedem
autem zase někam jedem
tak strašně kratochvilně
a dům z kamene mi přihrává trochu okrasy
do krásy
-
do dechu Krasomily
-
jak ty jsi sladká – jako dřevo
poddajně krasomilná Evo
1. 7. 2011
Vydržet tlak omnipotentního zvuku
něco bere mne za ruku
za ňadra – tahá za pohlaví
říkám si – to se spraví
až tady nebudem
a vodou zkamenělé dřevo propustí všechny svoje ujařmené přízraky
-
tahle báseň je nadmíru delikátní
a její dehonestující vliv
staví na stůl pětici citrónových piv
tomu nebylo tak dřív
-
oběd zahnívá uprostřed těla
mění se v podivné degustační menu
co má jen pro hovnožrouty cenu
30. 6. 2011
Zub synka času
ohlodal pod sebou si větev
-
nádherná aproximace
-
i ty se mi zdáš
tak jako zdají se mi všechny moje děti
-
je tu někde blízko zapomnění
spíš moře - nežli řeka
-
a tvoje paže bijí mne
jako tehdy – jako vždycky
-
možná – že spím a sen je sadomasochistickým toť jevem
já jsem zase víc nežli ty tím vzácným dřevem – oleandrem
2. 7. 2011
Delikátní delikatesa
prochází se tělem
oči přitom svítí
je mi jak majoránce
jak patologické levanduli
oči přitom bulí
můj jazyk je magický
a demagogickou mám - - - prdelku
ty moje pravé oko lépe sviť – já chci se svézt na lelku
-
už nejsem tak rozpůlená psychotickou tezí
dnes nejsem ani na pomezí
dnes jsem jen oboustranně hladká
něžně chápající matka
2. 7. 2011
Tělem mi prošel kámen
byl černý jako černý lanýž
celou mne zevnitř ochladil
a vyšel ven bílý jako lanýž bílý
vše trvalo jen pouhou chvíli
-
jenom den – trval ten defekační sen
2. 7. 2011
Tělo jako skruž
kulaťoučké – bílé
-
tuk – co se klepe na okrajích
-
mořská voda z těla vyjedla mi sůl
jsem bez soli tak sladký
-
sedím na břehu a stydím se za ty vaky tuku
tělo mé touží po zvuku - vln
-
jsem moře pln
2. 7. 2011
Krása je neprodyšná
obzvlášť ta krása v kameni
nejsem neustálý
jsem jenom jemně nesvůj
a moře poblíž hltá moje slova
a žere souvětí
mezi mnou a mořem početí se odehrálo
moře mi dalo tolik málo
všechno mi vzalo – včetně dechu
jsem bezbranný a bezbarvý
jsem jen ležérně lenošivý
-
a moře se jen diví
2. 7. 2011
Kyprost se stala zvykem
schovaná za monotónním křikem
-
a sexualita tak narcistní
zase to téma tristní
a obsesní
a obsedantní
-
je to všechno marnost skrytá
jak žena tajně bitá
jak tajně bitý muž
a v rukou obou nůž
vidlička i lžička
pionýr i jiskřička
-
pionýr i pyjonýr
3. 7. 2011
Korpuletní nadýchanost těla
zcela ovládla rámec své vlastní nemohoucnosti
prý – že je tloušťka krásná
ve svém ukotvení
ve svém osvícení
ve svém ostýchání se
netradičně zvolený básník Rilke
zapadá zcela přesně do této harmonie
svou korpulentně rozbujelou touhou
psát krásné korpulentní básně
5. 7. 2011
Tuk opékaný ve výhni slunečního svitu
-
mám naprosto odlišnou zobrazovací schopnost
vidím fialové podivně rozpláclé toť ryby
a chybí mi typická vlastnost tučnolících
zachvívati se blahem při útocích slunečního predátora
-
chvěji se pouze v dešti
když kapky okusují tělo
to je mi blaze až blazeovaně
a tuk můj se mi vlní a pěkně se třese
když mi představivost hezky opečenou rybu k ústům nese
5. 7. 2011
Tělo obalené rosolovitým toť tukem
a já v předzítří ukotvená
jako krásně oplácaná žena
a je mi oboustranně dobře
je mi tak i tak
-
změna je v předsálí i v předzahrádce
-
jsme svůj – svůj tuk
svoje odtučnění
jsem změna – která vlastně není
jsem čistý zítřek – čisté včera
etcetera
6. 7. 2011
Nebezpečně plachý les
v něm pes
hledá lanýže
jež pak oblíže
6. 7. 2011
Lanýže k obědu
lanýže k večeři
moře se začeří
tělo se orosí
-
a smrt si kosičkou svou zakosí
7. 7. 2011
Mohutný olivovník spočinul v náruči dosti podivného superega
- matka prý je na vině
- otec poznal těžkost introjekce a i její lehkosti
- synku je to ku zlosti
a je těžké napsat těžkou báseň
obtěžkanou olejem a mátou
zas poprala se máma s tátou
a dcera se zasní – v této těžké básni
a až udeří pátá osudová hodina
semkne se opět nukleární rodina
16. 7. 2011
Na modré spočívá tu základ opevnění
ničí vina tady není
jen za rohem je skrytý blázen
(hlídá tam bazén plný vína)
a bezdomovectví se tu zapovídá
z malých okének vystrkují hlavy
mrtvé kočky s koťaty
a já ležím jak podťatý
pod smrkem kousek za domem
záchod si pletu s záhonem
a modré hořce krutě mi to dají znát
spadl jsem do nich bezděky již tolikrát
a hřiby přicházejí na zápraží
to mne zde asi nejvíc blaží
16. 7. 2011
Umístěn v místě lesoviště
je mi tu jako hřibu
nemá to chybu – jsem jen rozjitřen
něco jako pták – něco jako liška
strom a jeho výška mi připomíná hnát
jsem zpomalený – rozbratřený s městy
zmámily mne cesty – houštiny a hvozdy
jsem světloplachý – čirý
a bez příčiny mluvím si sám k sobě
to mluvení rozléhá se po lese – po louce i lučinách
jím kroupy – čočku – hrách
a konečně jsem vydefinoval si přesně slovo ÁCH
16. 7. 2011
Je zima i v tomto letní údobí
zvuk stráně rozchvívá mé skráně
a podoba sovy si se mnou zahrává
-
les zmítá domem
a na zápraží přišla velká žába
chvěji se před ní strachy
to sám Velký zavítal mi ku prahu
políčil jsem nástrahu
a radost odkoupila moje depresivní stavy
za třicet hřibů
-
podlehl jsem plísni v trámoví
a mám rozněžnělý hlas
-
klamavé lesy rostou dál
jednou jsem v centru jejich růstu stál
a dodnes mne z toho bolí pravá noha
-
asi jsem tehdy uzřel Boha
16. 7. 2011
Třes lesa dopadá i mé uskupení
je mi celostně - tak nonkonformně krásně
že básně vycházejí z mého ustrojení povrchem celého toť těla
a až mi duše zbělá odevzdám ji lesu
tam bude prodchnuta ocasy jezevců i parožím vysoké toť zvěře
hledím na květy neznámého keře
a vůně prostoupila moje chřípí
jsem tak konsternovaně nesvůj
nedokáži popsat onen stav
mám místo jedné tisíc parohatých hlav
16. 7. 2011
Jsem lesa pln
není zde ani zbla z těch vln
co u moře byly
jsem pohlcený lesem
já i moje tuky se jako sulc jen třesem
pod tíhou zdejšího toť lesa
pod tíhou smrkoví
nikomu smrk to nepoví
že jsem lesa pln
16. 7. 2011
Spoušť po zkáze
opilost mírná ze špatné slivovice
a dítě – co nejde blíž
na obou očích mříž
a les je ostnatý
jak ony mříže
-
není zde ani jedna z žen
co by mne obejmuly
zbyla tu malá ovce jen
ovečka přítulná
-
ovečka přítulná až běda
však tulil se k ní už můj děda
17. 7. 2011
Chalupo – lese nashledanou
vlk sestřelený jednou ranou
je mi tak úzkoprse
nezvládnutelný toť stav
a bolestivost zakousla se
do mé pravé půlky těla
nějaká cizí žena mi tělo ohlodává
je to tak všeobjímající pocit slasti
ta žena králičí má srst
já zapomněl jsem na smrt duše zcela
ta žena ukousla mi prst
žasnu – co ta bolest se mnou dělá
jsem najednou tak čistý
už chápu všechny masochisty
|
