na další stranu
Miroslav Václavek
MYSLÍM
Jak skrze perforaci
přišlo světlo dne
zavírám oči nad nahotou stromů
a odlévám posmrtnou masku noci
abych měl nač pohlédnout
až sevřu víčka v pěst
zasním se uprostřed piruety
a pomodlím se za myšlenky
budou Vánoce
ach jak zavoní umělý stromeček
až pokleknu a rozbalím
hologram Karla Gotta čtoucího antichartu
plechovou vločku jaké sněžily před rokem 1989
závěť na fabriku na umělé zuby
modř povolávacího rozkazu
žvýkačku Vejle Denmark z kolotoče žlutou jako slunce
kterou sem dřív museli pašovat tak jako dnes heroin
což je jedna ze změn kterých jsem si všiml
kytici převázanou stříbrnou šňůrkou na vědomí jako z Třetího oka
barvu uhelného prachu kterým si horníci malují kruhy kolem očí
takže nakonec vypadají jako holky od Pěti Pé které kouří jézédáky a západní Němce
ostnatý drát abych měl na korunu
a krásnou ženskou kterou zná jen voják prvního ročníku v okamžiku své největší samoty
Bože a pak zazvoní Loreta tak jako píchačky z továrny na minulo
a bude půlnoc jimiž se oddělujeme od přítomnosti
v níž si dáváme schůzky u výkladu řeznictví s uzenými žebry a Ježíšovým srdcem
a končíme s cigaretami
kurva
miluji tě
když myslíš na sníh a voníš jako krámek se svíčkami
a venku to začíná padat
až k závrati
|
