Miroslav Václavek

ZA NOCI

Na nebi otvírá den světlu dveří
vcházejí ze stínů mí první hosti
anděla pozdravím dotekem peří
a ohni nabídnu maso a kosti
Pak vodu postavím na kamna být
ze tmy jsem usušil tich černý čaj
a budu na cosi jej s hosty pít
z cukřenky zahoří sladkostí ráj
Ruce jen položím na ubrus voskový
pohlédnu do oken ven do těch krás
a chleba rozdělím na tři své ostrovy
v ústech mi zahořkl tvůj dávný vlas
A z hodin zazvoní čas další hodinu
přemýšlím o tváři kterou si dát
snad tu jež ve které hledáváš krajinu
když jak hvězdy za noci nemůžeš spát

VŮBEC

Jsem sen
který se mi zdá
když tělo kterým se přesvědčujeme
v obilí vyrostlém do pasu o sobě samých
je pouze vteřina padající hvězdy
kterou dojdeme osvícení
a pak o tom jako správnej beatnik napsat haiku o jednom slovu: hovno
mnohokrát jsem stál dole pod stromy
a hovořil k Malému princi tam v korunách
a modlil se za všechno a všechny
za školáky s malou dušičkou
za teplé policajty i řidiče půlnočních autobusů
za jeptišky i šlapky které procházejí zkouškou z lásky každý den
za psy s lidskýma očima
ze přejetýho holuba u šumperské pošty
za opilce a feťáky z podchodu brněnského nádraží
i za ty s obličeji jako z obrazu Nesení kříže
i když je poznávám jenom já
protože jsem nikdy nepřestal být malířem
tak si dejte vévévégúglcézet abyste se spatřili i vy které tam vidím
a pak jsem si vzpomněl
že tvá ústa chutnala jako ústí hlavně
okamžik před tím než Kurt Cobain stiskl spoušť
protože výstřel tvého jazyku mi dodává tisíc vědomí
pokaždé když mne svedeš ke smrti
a probouzení
neboť spíme jen na této straně zrcadel
i když nás lhář přítomnost
přesvědčuje o času
však Bůh ve kterého věřím
a ty která jsi tichem chrámu
slovem kněze
žárovkou imitace věčného světla v bazilikách minor
i děvka když ho tam chceš zezadu abys nemusela slevit ze svých představ
jste tušením většího
než si vůbec dovedu představit

ŠEPTÁŠ

Jsi mé světlo prach prostor a čas
kterému jsem světlem prachem prostorem a časem
vím
zatímco vrásčité domovnice s očima bez ohně
které pamatují ještě obě Rudé armády zamykají činžáky s mrtvými byty
a voda těl je čistá a navrací zpět hvězd i našich kruhů právě včas
jichž jsme se kdysi vzdali se samozřejmostí milenců
i v přítomnostech s nimiž se snažíme o něco víc
než o otázky na pravdu
a tak
objímáme se
jako jedna z Mléčných drah s galaxií v jakési Andromedě
a nevíme o nic víc než před vteřinou
když se pokoušíme políbit na své odvrácené tváře
které nám kvůli Měsíci bláznům a psům zakázali mít už kdysi
jen tma černá jako růže
které noc co noc po hospodách tohoto města nabízí věčná květinářka
pánům ke smutku a dámám k zranění
protože jedna je za stovku a bodají jako Krista do boku když přivoníš
je cítit jako francouzský parfém
který je z cigaret spáleného benzínu vína milenců a rtěnek
jímž mi voníš ze zápěstí a slabin
a tiše šeptáš Bože i jiná slova
jakoby ses ptala po mém jménu
jako po něčem co chceš zapomenout
i vědět

V ÚSTECH

Já dítě světla a tmy
námořník z lodi Země který teleskopy vyhlíží břeh
s rukama od ryb a jiných gest
v čase kdy obilí je zelené a ještě po kolena
jak moře na Helu
poznávám stíny andělů mezi jinými
kdy vítr hází žabky na hladině trávy a sahá pod sukně
a déšť přichází z mraků velikých jak cukrová vata
budeme se líbat na místě zbořených jatek
a bezděky ti pod šaty přetrhnu řetízek s přívěskem
abych se pro něj potopil
do hlubiny ňader a hloub
to vím
neboť zatajíš pod jeho chladem dech
pak na špičkách jak baletka z toho slavného ruského divadla
kam se chodil dívat balerínám na zadek i opilý Stalin
protože jsem vysoký chlap
přijdeš si pro nekonečné slovo které mám na jazyku
a přibodneš mne tím svým
skrze zátylek a vědomí až ke kmeni s hnízdy a zlomenou větví
v perihéliu mé slabosti s níž se tak nedotýkáme
a jedinou nití Ariadninou mi zůstanou jen tvé vlasy
které každým vlasem vedou pryč
z tohoto místa v němž padáme v náručích
pak si usmyslím že ti věnuji náramek s drahokamy zvířecích očí
a sám vyberu za půlnoci ty nejlepší kameny z mord fen a nádražních běhen
jež osvíceny září hvězd blikají jako neony hospod a bordelů
a přesto krásné jsou navléknuty v sen
s kterým jsme spojili, co není v sebe samé a cosi jako teď
když jako bychom se hledali dávno nalezenými dlaněmi
pak v ruinách času se rty z písku se rozpadneme
v těla a návrat
abychom pochopili bolest
s níž motýl rozevírá křídla
v ústech ptáka

LONI

Cítím jak jsem tady i tam
jedno tělo tvé je
druhé toulá se v krajině hvězd
a nevím co je sen
a co čas
ale jsi krásná v iluzích všech
a zrcadla obou stran jsou dveřmi
jimiž odcházíme abychom přišli
jednou se rozejít
jindy setkat
a příště se minout
potkal jsem minulý pátek Buddhu
vyžebral si deset korun
byl opilý a smrděl
a rozloučil se Namasté
ani na sebe nevzal podobu toulavého psa
kterých se bojím
či cikána nebo manažera bez duše
v jejichž případě bych měl být soucit sám
což mi sice přišlo trochu divné
ale mám dojem že byl hokej
tak asi spěchal a trochu to flákal
pak jsem pomohl zpět na nebe padlému andělu
když jsem si to představil
a omyl jsem cizí oči pohledem
od skla a otisků strachu
bylo po dešti a všechno vonělo
jak lacinou voňavkou ruského oficíra
a hladinami kaluží běžely kruhy opozdilých kapek
v podobách hodin a pouťových prstýnků
a vítr cosi šeptal jako mrtví v Černobylu
že abych nezapomněl
natáhnout si budík na srpen
abych nezaspal se narodit
jak loni

STRACH

Jako by někdo rozsvítil
to slunce vstalo z hrobu
a nazvali jsme to ránem
ještě než mu večer vbodneme Longinova kopí do boku
našimi svícemi které rozsvěcíme kvůli krásným holkám
ač dnes již jen abychom se popálili v očích
však teď ještě podívám se do nebe a bolí to
jako odlesk zlatého řetízku kvůli němuž si zdvíháš vlasy
abych jej odepl
protože máš strach abys v posteli neztratila křížek
či jako pohled na snubní prstýnky na prstech mrtvých německých vojáků
kterým vesničané toho posledního válečného jara
uřezávali prsty aby jim je mohli vzít
protože ti ruští žádné neměli
a přemýšlím kterou modlitbou začnu první slovo
a kterým slovem budu mlčet
zvláště u pokladen vlakových nádraží i nad otázkami maloměstských pinglů
neboť v případě takového ticha je lepší být pokládán za blázna
než dát odpověď kterou se nikam neposuneme
a pak nastoupím do první tramvaje
která si mne vezme ústy jako ty
a vystoupím na konci města i na jeho začátku
což bych si jinak neuvědomil nebýt věčnosti rána
a to ani za tohoto vědomí z kterého se zodpovídám tělem sobě a duší Bohu
a budu se dívat holkám na nohy
v Möbiových smyčkách tramvajových obratišť
z nichž můžeme vystoupit jen tehdy
když jsme si jisti že nejistota je první znamení jistoty
a láska že je hrotem jehly s níž se sešíváme v objetí a v stehy jizev
které zůstanou

CHVÍLI

Jsme jen hra světel a stínů
jen odlesk záře jsem na hladině
vteřinou bez konce k vteřině plynu
a v píscích rána jsem na mělčině
Zas venku jaro je a hasnou hvězdy
už světlo v pokoji ohřívá čaj
ze sedmi snů se mi zdá ten šestý
s kterým se o žízeň přihlásí ráj
A duši dělí si holubi s havrany
paže jak plameny hoří mi dnem
oči ve vstávání právě jsou zorány
polibky plné jsou času a jmen
Rozdělím mezi nás spálená ústa
kávou a loučením bolavá jsou
a vím že svítáním mohu tu zůstat
o chvíli déle než tělem a tmou

BOŽE

Když na jaře pláčou stromy
slzy bílých malých květů
tráva k nebi ruce lomí
pírka slov jsou v ptačím letu
Listí raší z konců větví
čas hrob v pole právě mění
a my hněvem jsme tu mrtví
myšlenkami poranění
To obzorem běží koně
černí jako čísi duše
seno stínů do Katyně
vezou večer tolik tiše
Hvězdy svítí za půlnocí
jako tenkrát v Osvětimi
kdes byl Bože oné noci
když přišili dětem viny?
Nemusí se bát víc smrti
kdo svůj život za můj dal
jeho světlem já tmě platím
ve mně žije tady dál
Však když právě kvetou stromy
pláču za nás ach můj žal
a propadá do koruny
pohled můj zas ke hvězdám

Ostatní tvorba Miroslava Václavka publikovaná v Divokém víně:
DV 80/2015: Brzy, Vidím a další
DV 76/2015: Není, Zapomíná a další
DV 73/2014: Bože, Kvůli tobě a další
DV 69/2014: Myslím
DV 68/2013: Říjnu, K tobě a další
DV 64/2013: Růže pro Salome a další
DV 61/2012: Buddha blues, Přejdu
DV 58/2012: To léto, Jestli noc
DV 55/2011: Do rána a další
DV 53/2011: Březen, Blues pro dva, Blues pro psa
DV 49/2010: Kdo jsme, Villon blues a další
DV 47/2010: Se mi zdá a další
DV 45/2010: Člunky, Alfa a další
DV 44/2009: Chvíle, Nad hrobem a další
DV 42/2009: Ty a já, Bílé ráno a další
DV 41/2009: Než přijde smrt
DV 40/2009: Promluvím, Sklem
DV 37/2008: Dvacet jedna gramů slov, Nad Prahou
DV 36/2008: Tiše, Jestli a další
DV 34/2008: Den
DV 33/2008: Před půlnocí blues
DV 29/2007: Jižní vítr
DV 28/2007: Kohoutovo blues...
DV 22/2006: Pohlédla jsi
DV 18/2005: Tichounce
DV 16/2005: Jako mrtvý