Magda Toulová

ZMLUVA

Podpísala som dnes s múzami zmluvu
že nebudem chodit do začarovaného kruhu
ten čarodejný kruh by ma zviedol
do temnout všednosti by ma doviedol
A nútil by ma na všetko sa dívať
iba šedivými a čiernymi okuliarmi

Ďalej budem kráčať svetom
v strakatej halene a oči budem mať
otvorené pre farby a tvary sveta
A moje srdce bude trpieť smútkom
a radovať sa šťastím
že môžem poznávať a chcieť vidieť
tie pekné krásne pestré a dobré farby sveta

A predsa tu sú a budú!

A už tu zostanú!

DOSTAVENÍČKO NA VÝLETNÍ LODI

Dnes rackové a labutě dostaveníčko si dali
a řekli si: „Nač lítat nač namáhat perutě?!“
„Tahleta výletní loď nás zaveze kam jen budeme chtít!“
„A my chceme aby nás vezla my chceme odpočinutí svým perutím dát!“

A všechny starosti a hlouposti a bolesti vánek vezme a voda odplaví...

BRÁNA

Co se skrývá za tou bránou?
Omšelou, vyřezávanou.
Žil tam kdysi malíř krajinář se svými štětci,
se ženou, se synem, se svými sny.

Teď tam chodí vítr spát
a na zapomenuté obrazy
jemným prachem maluje průvan svoje sny.

Sny plné lesů a luk,
vonícího sena,
zpívajících ptáků
a modré oblohy.

NOC BEZE SNŮ

Je teprve večer a já pokládám svou znavenou tvář na polštář, kde vězní mě tekuté řetězy mých snů v oblacích,
a moje mysl staví vzdušné zámky vonící po dešti, kmínu a heřmánku.

Tam jemný vánek čechrá dlouhé fousy prastarým kaktusům a mým snům.
Ve vysoké trávě po vyšlapaných cestičkách tam putují oblázky z obrázků a pletou se do cesty šikmým paprskům slunce, které tam chodí spát.

A na krásně vyšívaném polštáři tam do klubíčka schoulený sní svoje mlsné sny můj kocour.

Já volám všechna kouzla na pomoc jen mít tu moc a strávit v tom zámku alespoň tuhle noc.

JEDNOU U FRIEDRICHŮ

Bylo jaro. Ve vzduchu byla cítit vůně růží, jasmínů, deště.
Ve vzduchu byla cítit radost z teplého podvečera.

Na kraji toho jarního města byla zapadlá hospůdka.
Zapadlá mezi domky obrostlými břečťanem,
kvetoucími zahrádkami.

A v tý hospůdce byly plné i prázdné plechovky od piva.
V tý hospůdce byly plné i prázdné skleničky od vína.
Skleněné popelníky plné nedopalků.
V rohu dva panáci toporní do sportovních dresů odění.

A v druhé rohu stál MUSIC BOX.
Taková ta kouzelná skříňka,
do které hodíš měděný peníz a ta skříňka ti zahraje a zazpívá.

Ale jak zazpívá!?
Až se třesou okna i stěny.
Ta muzika linoucí se z repráků do dobré nálady dostala pár fešáků.
Ó, nebojte se. Není to falešně.
Jenom ti fešáci si chtějí užít každou notu,
Prožít a procítit každé slovo písně.

Ve vzduchu byla cítit radost ze zpěvu,
radost z teplého podvečera.

Ostatní tvorba Magdalény Toulové publikovaná v Divokém víně:
DV 90/2017: Červené máky v obilí
DV 89/2017: Sochařské rozjímání
DV 88/2017: Stačí jenom málo slov...
DV 87/2017: Nenapíšeš ani riadku a další
DV 81/2016: Hej, ty muži v modrém a další