Vojtěch Dárvik Máca

VÍM

Vím, jak bolí, když ti v bitce
rozšlápnou brejle,
vím, jak chutná osolený čaj,

vím, jak rychle plyne čas,
když vrátit nejde,
dovedu si představit
pekelný ráj,

vím, jak zní modré blues
hrané v moll,
vím, jak snadno
ztratit pevnou víru,

vím, jak večer sládne
hořký alkohol,
vím, jak se probojovat
k míru,

vím, kdy na západě
vychází slunce
vím, jak našlapuje
smrtka s kosou,

vím, jak ulovit rukou
velké sumce
vím, jak zblbnout
holku plavovlasou.

GENEZE

Jarní tíha
visí ve vzduchu
a změť několika minulých století

Země je tvá matka
oheň je tvůj bratr
a voda je tvá sestra

Otce nemáš
protože vzduch který dýcháš
zpět odevzdáváš do cyklu věčnosti a všehomíra
je z něj živ tvůj bratr i tvá sestra

A z matky ses zrodil
jen proto
že jsi synem svého otce

MELANCHOLIE

Tak trochu si myslím, že melancholie je nějaká rostlina.
Vím, že není, ale kdyby byla, chtěl bych ji vidět kvést.

VYZNÁNÍ ZAMILOVANÉHO ABSTINENTA

Miláčku, kvůli tobě
bych začal klidně pít.

V OLIVOVÉ ZAHRADĚ

V hospodě se zeleným barem
začal večírek
po stěnách sklenky
stéká absint

vosk na svíčce ztuhl
hodiny stékají
z vnitřností lva
vylétla včela

V tu jednu chvíli
když tančily víly
za městem oheň plál
Salvador Dalí maloval

kouř z cigára zlomil se v půli
hodiny odbili půlnoc
klíčovou dírkou
se protáhl had

apoštol chopil se meče
saxofon falešně zní
do dáli utíká
Jan nahatý

V tu jednu chvíli
když tančily víli
za městem oheň plál
Salvador Dalí maloval

KATEŘINĚ

Prázdný památník
minulých myšlenek
v peněžence kamínek
kus bunkru
vlastně zeď

berlínská zeď mezi námi
zmatek změť
budu spasen
odolám-li
shořím jestli okusím

vše a vlastně nic
malé blízko
ve velké dáli
o milost
se neprosím

SNÍMÁM BŘÍMĚ Z FRÁNI ŠRÁMKA A JEMU PODOBNÝCH

Tedy i tebe

Zapřažen v soukolí
už tolik nebolí
vůni hlíny
znám

když rány osolí
táhnou do polí
šavli po boku
mám

břímě
hříbě
v dáli hřmí

sychravý vzduch

Květiny v polích
mozolnatou dlaní
déšť snáší se
z nebe

květ chrpy hladí
rudá k modré ladí
dvě barvy vedle
sebe

spílání
smývání
slunce svítání

Ptáků ranní zpěv

GENERACE YPSILON

Sebrali nám válku
a zaplatili mír
jenže zastřelili holubici
je z ní netopýr

za pár zrnek máku
koupil jsem si nůž
vyřežu si tetování
vždyť už je ze mě muž

Vyletěla holubice ze skály ze skály
měla oči od nespaní krvavý
měla oči od nespaní krvavý

Není proti čemu bojovat
za co by ses chtěl bít
jsme generace Ypsilon
prej velkej otazník

po převratu do školy
no prošli jsme jí hladce
jen doma trochu chyběli
tak neznáme své otce

Kdyby se holubice na mír vysraly vysraly
byly by se do politiky dostaly
byly by se do politiky dostaly

Zapálíš si cigáro
chtěl bys někam odjet
sbalíš holku doklady
tak třeba do Indie

Měsíc se tam trmácíš
pak zase ke svý práci
z výplaty koupíme si čas
vždyť vůl kdo neutrácí

Když ale nechceš holubice blbá si blbá si
naděláme z tebe buřty klobásy
naděláme z tebe buřty klobásy

Jsme dost staří na tituly
ale mladí na paměti
píšeme si statusy
vtipný lajky moudrý věty

před patnácti lety
neměls doma net
teď jedním klikem myši
ovládneme svět

POSLEDNÍ

V děravé hlavě
křoví z vlasů
padá a vzlétá
od útesů do útesů
skály ze světla

mračící se touhy věků
nehodlají pustit kořisti
na úsvitu mraků
tají původ zlosti

neulehne v prach
v ocelovém městě
provazců deště
dokud je čas

než povolají žence