na další stranu
Přemysl Krejčík
---
hluk milenců z vedlejšího pokoje
a po tobě jen prázdná postel
jediná žebra co mě hřejí
patří topení
už i tvůj ručník uschnul
-----
píšu ti milostnou báseň
zatímco posíláš mi oznámení
o našem rozchodu
telefon zapípá
- netřeba verše
VEZMU TĚ DO NEJHORŠÍHO PODNIKU
ve městě
protože za víc si vzájemně nestojíme
zítra budeme opět
ztraceni a cizí ale teď
chci sundat vrstvy oděvu
co ti tak nesluší
zima byla dlouhá a my zapomněli
jak chutná
tělo -
oblékla ses ve spěchu
ztracenou rukavici jsem
ani po osmi slunovratech
nevrátil
***
sešli jsme se nad moučníkem
a náš mír chutnal jako dosažení
nirvány
uprostřed hruškového sadu
jenže jak chceš meditovat
s nacpaným žaludkem?
***
mrazivé ráno je jako čekání na
odpověď
jinovatka by se s tebe dala setřít přímo do
sklenice
kterou protřepeš jen silou snahy
zůstat v klidu stát
***
nejlepší nápady byly ty
co jsi hodil do koše
nebo neměl jak
zapsat
pravé lásky jsi o minutu
minul
ve dveřích
nebo tě někdo předběhl o pár tisíc
dní
jako když vstoupíš
těsně před pointou vtipu
kterému se nikdo
nezasmál
***
pořád ještě vnímám tvou chuť na rtech a jazyku
zatímco železná stonožka s rachotem
sviští daleko
od stěn tvé postele
cítím se v šatech víc nahý
než když na mém těle odpočívá
jen tvá kůže ze které ses
nesvlékla
***
jako je válečník hrdý
na jizvy po bitvě
ani já na krku
modřiny od tvých kousnutí
nikdy nezakrývám
VE CHVÍLÍCH
o kterých prý se mlčí
koušeme se do bradavek:
křičíme
řečí těla
|
