Daniel Strož

SLZY PRO ANNY VAN GILD

Je tomu už nějakých pětapadesát let,
kdy do městečka Kostelce zavítal Rudolf Cortés.
Se skupinou muzikantů
a belgickou zpěvačkou Anny van Gild.
My, uhrovití výrostci z blízkého internátu
šíleli jsme, když na jevišti spustili rokenroly,
tenkrát přes veškeré zákazy.

A přes veškeré zákazy došel jsem si za Anny,
aby mi podepsala svoji černobílou fotografii,
kterou při koncertě rozdávali.
Nebyl jsem nakonec jediným odvážlivcem,
ale jenom mne jediného vyzvala,
abych si autogram vyzvedl v jejím hotelovém pokoji.
To mi pak záviděli všichni; učitelé, kluci i holky.

K ránu jsem se do internátu vracel
s vidinou průšvihu a pěkným věnováním:
„Es war so schööön mit Dir. Deine Anny van Gild.“
Tak se fotka brzy dostala k mamince, která ji roztrhala
před ředitelem školy.
A já jsem poprvé ronil slzy kvůli ženě!
Naštěstí si všichni mysleli, že je to lítostí
z udělené důtky a snížené známky z chování.
Zdání občas skutečně klame…

TAJEMNÝ MR. BENÁK

Tajemný Mr. Benák, když přestal být tajemným,
vysedával v kavárně Mocce v Žitné.
Chodívali sem ale lidé rozliční.
Kupříkladu i herec Jiří Vala, milovaný ženskými.
Pamatuju si na jednu, které si nevšímal,
a přesto byla pořád v jeho blízkosti;
zoufalkyně.

Benák si říkal Joe a také jím byl
ještě před pár roky v US Army v Mnichově,
než tam nastoupil do letadla čs. aerolinií
a přistál v Praze.
„Tajemný Mr. Benák dopaden,“
zněl pak trochu přehnaně jeden novinový titulek,
pod nímž se skvěl portrét šviháka v americké
uniformě.

Joe se vrátil za umírající maminkou
a také, aby se vyhnul hnusné korejské válce,
kam měl být odvelen.
Kavárna Mocca se stala jeho útočištěm,
tady vykouřil denně svou stovku partyzánek.
A na WC si přičerňoval své šedivějící skráně.

V KINĚ SEVASTOPOL

V premiérovém kině Sevastopol
kontroloval vstupenky pan Kňourek.
Byla tam měkká kožená sedadla
v červené barvě.
Ta jsem ale okusil až mnohem později,
ve věku dospělejším.
Pro nás – kluky z okolí – byl vyhrazen druhý balkon,
nepoužívaný a bez sedaček.
Tam jsme díky panu Kňourkovi pronikali
hned po setmění v sále.

A že to tehdy stálo za to!
Třeba takový Fanfán Tulipán
s Ginou Lolobrigidou a Gérardem Philipem,
dal se vidět nespočetně.
Podle frajersky rozhalených košil
a jejich vyzdvižených límců
pak poznávali jsme se po Praze.



(Z básnického cyklu Bývávalo)

Ostatní tvorba Daniela Strože publikovaná v Divokém víně:
DV 87/2017: I básník po smrti a další
DV 86/2016: V kraji je bílo... a další
DV 85/2016: Jsme všichni tolik chybující! a další
DV 84/2016: U vody v horku a další
DV 83/2016: Stárneme spolu a další
DV 81/2016: Na nábřeží Seiny a další
DV 80/2015: Ve vinárně Monice
DV 78/2015: Je mi to líto
DV 72/2014: A co teď?
DV 66/2013: Až se probudíš a další
DV 62/2012: Na zkoušky do komorního a další
DV 60/2012: Veřery v kině čas a další
DV 58/2012: Robertek rád tlustý holky a další
DV 51/2011: Pět milostných sonetů
DV 12/2004: Taková nálada
DV 100/2019: Kdepak jsi