na další stranu
Jiří Žáček
Kavárenský povaleč
KAVÁRNA MEZI ŘÁDKY
Kde jste, mé múzy, věrné kamarádky?
Vraťte se ke mně zase zpátky,
ať mohu přežít všecky černé pátky,
bez vás jsem ztracený jak dítě bez pohádky,
chybí mi naše láskyplné hrátky...
Moudrost je vždycky skryta mezi řádky.
CAFÉ ILUZE
Jak mi tak ubývá peněz a iluzí,
jak mi tak ubývá vlasů a iluzí,
jak mi tak ubývá zubů a iluzí,
jak mi tak ubývá přátel a iluzí,
jsem čím dál větší optimista.
CELEBRITY CAFÉ
Musíš dřít 25 hodin denně,
nebát se riskovat,
být flexibilní,
vzdát se rodiny a přátel,
být nelítostný ke konkurenci,
být nemilosrdný sám k sobě...
Pak budeš V.I.P.,
pak budeš příklad pro všechny,
pak budeš úspěšný
a bohatý
a sám...
KAVÁRNA NA KUS ŘEČI
Zde se schází na kus řeči
kavárenští povaleči.
Tolik lidí, moudrých lidí,
a jsou rádi, že se vidí.
Moudří muži zas a znova
mlčí spolu beze slova.
CAFÉ AUTOMAT NA ORL V THOMAYERCE
Tolik polámaných těl,
tolik rozervaných duší,
tolik zmařených životů -
a ty se vztekáš,
že ztratíš půl dne čekáním,
než se zas vrátíš
zdravý k zdravým.
CAFÉ MAŇANA
Kdy budou všecky hezký holky k mání?
Maňána!
A kdy se splní všecka lidská přání?
Maňána!
A všichni nemocní se uzdraví
a protivové budou laskaví
a všichni se všemi se rádi rozdělí
a chudí budou bohatí a smutní veselí...?
Přineste šampaňské a pijme do rána -
a svět se změní v ráj už zítra!
Maňána!
FOTOKAVÁRNA
Zdravím tě, lovče krásy,
jež ustavičně skrývá vnady
v tom našem požehnaném předpeklí,
kde půlka světa chcípá hlady
a druhá krká z přežrání,
kde ani láska nelaská, jen loví,
kde i sám Bůh je dávno náhražkový,
už jenom krása náš svět zachrání.
CAFÉ BOŽÍ MLÝNY
Perspektivu máme skvělou -
semelou nás boží mlýny.
Ať se děje, co se děje,
melou zvolna, ale melou
naděje i beznaděje,
lásku, radost, hněv i splíny,
hlavy, ruce, srdce, klíny
z masa, z kostí, z dřeva, z hlíny.
Kdo by z toho neměl strach?
Zbude z nás jen hvězdný prach...
PŘEVTĚLOVÁNÍ
Převtělím se v tebe a ty ve mně,
pak nám bude patřit celá Země.
Převtělme se, stačí zvolat Už.
Mám-li já být žena, ty buď muž.
Převtělíš se ve mně a já v tebe,
pak nám bude patřit celé nebe.
Převtělme se, dokud ještě spíš,
v jednom těle budeme si blíž.
GENERAČNÍ
Ti mladší už mě počítají k starým
a já jsem s nimi věčně ve sporu.
Kdo z nich se vůbec zmůže na rým?
Kdo umí trpět pro metaforu?
Mladíci tolerantnější už nebudou,
jsem pro ně dávno mrtvá existence.
Shodnu se spíše s Havlíčkem a Nerudou,
ti ve mně pořád vidí dorostence.
|
