Jiří Žáček

JAK JSEM POTKAL OTAVU

Jsou náruživí milovníci rybníků a jejich zádumčivé krásy, ale já dávám přednost řekám. Mám rád vodu běžící, roztančenou, pádící, která dává krajině dynamiku a po níž je tak krásné plout na kánoích, pramičkách, člunech i parnících, anebo aspoň na obrovské duši od traktoru.
První řekou, s níž jsem se skamarádil, byla jihočeská Otava. Ale nejdřív jsem se v ní několikrát málem utopil; až když jsem se naučil plavat, šlo mi to kamarádění snáz. Dvacet let jsem žil ve Strakonicích a k řece jsem se chodíval koupat, lelkovat, sportovat i randit. Břehy strakonického Podskalí, kam kdysi chodíval pro inspiraci František Ladislav Čelakovský, domorodci přezdívaný Ládíček, byly stvořeny k letním radovánkám, a dokud stála stará výletní restaurace, potkávali se tu rybáři se sportovci, zamilovaní s tatínky tlačícími kočárek a vodní skauti se skauty pivními.
Zlatonosná Otava dodnes skotačí v peřejích a valí své vody zrozené v šumavských hvozdech dál k Písku a Zvíkovu, kde splyne s vodami Vltavy, ale věrní jí zůstali už jen rybáři a vodáci. To jsou ovšem pro každou řeku ti nejlepší přátelé. K těm druhým jsem několik let patřil také. Obdivoval jsem vousaté vodácké veterány, kteří ve šlajsnách frajersky předváděli akrobatické kousky a po večerech u táborových ohňů za doprovodu sladkých dřev oslňovali dívky tklivými i legračními trampskými popěvky. Jak strašně jsem se těm báječným chlapíkům toužil podobat! Tahle touha mě za pár let přešla, ale láskyplný vztah k řekám mně vydržel dodnes. Co na tom, že jsem mnohokrát viděl, jak rychle se taková klidná, důstojná řeka nebo hravá, roztomilá říčka umí proměnit ve zdivočelou fúrii.
Že by řeky měly ženskou náturu? Rozhodně mají dost krásy a temperamentu, aby se o nich psaly básně. Je jich nepřeberně. Vltava zpívá si své písně beze slov / Vltava zpívá si já skládám k písním slova, píše Nezval. Jsem řeka jako všecky řeky / Jako Durance jako Quadalquivir / Jako Amazonka jako Mosela / Jako Rýn Temže nebo Nil / A jako řeka Láska / Řeka nejhezčího jména / Zpívá si šťastná Seina, píše Prévert. Vsadím hlavu, že neexistuje řeka, která by neměla svého básníka.
Všechny řeky míří k mořím a oceánům, k těm nekonečným masám vod, z nichž před stamiliony let vyšli na souš naši praprapraprapředkové — při plavání v mořských vlnách se naše tělo na dávnou minulost rozpomíná a palčivě cítí, jak nás moře vábí zpět. Ať hledíme na moře ze břehu, z paluby lodě anebo třeba z okénka letadla, tváří v tvář nekonečnu nás jímá závrať. Robinson Jeffers, jehož poezii křtil nejmohutnější z oceánů, Pacifik, říká: Ach, jděte k oceánu, vy malí, / a dorostete na velikány, anebo zemřete!
Řeky se rodí, ale na rozdíl od nás nestárnou ani neumírají; věčný koloběh vod bez ustání napájí prameny, potoky, bystřiny a řeky, aby mohly den co den vteřinu za vteřinou nedočkavě pospíchat k mořím a oceánům na každodenní dostaveníčko všech řek světa.

ŘEKA PATŘÍ VŠEM

Řeka patří všem a není ničí,
na ní jenom vítr převozničí,
převeze tě z jara do léta,
převeze tě z léta do podzimu,
z podzimu do zimy, ze zimy do jara,
a je hravá jako xylofon,
jako klavír, jako kytara.

Večer tě něžně ukonejší
jako tvá nejmilejší,
ráno tě budí jako dobrá máma,
v peřejích, tam se vydovádí,
ví, že jí sluší věčné mládí,
a pak už běží, běží do neznáma,
rozmarně nebo divoce,
den po dni a rok po roce
oblázky líně valí po dně,
a čeká,
čeká na povodně...

ÓDA NA OTAVU

Má řeko
adrenalinová,
bohémská,
cudná,
čarokrásná,
divoká,
elegantní,
fantasmagorická,
graciézní,
heroická,
chimérická,
inspirativní,
jinotajná,
koketní,
láskyplná,
melancholická,
neodolatelná,
okouzlující,
perlorodá,
rozmarná,
svobodomyslná,
šumná,
tajnosnubná,
uhrančivá,
voňavá,
zázračná,
životodárná -

buď stále krásná jako dosud,
buď naše láska
i náš osud!

POSLEDNÍ PŘÁNÍ

Až budu mrtev navěky,
můj popel hoďte do řeky

a smutek hoďte za hlavu,
až s bystrou vodou poplavu,

v harmonii a pokoře
vrátím se domů do moře,

matce vod klesnu do klína
a proměním se v delfína.

Ostatní tvorba Jiřího Žáčka publikovaná v Divokém víně:
DV 87/2017: Kavárna mezi řádky a další
DV 86/2016: Vinobraní, Pohlednice z Córdoby
DV 85/2016: Kdo učí ptáky zpívat
DV 84/2016: Miliardy roků
DV 83/2016: Nejkratší básně
DV 82/2016: Tři básně pro Evu
DV 81/2016: Eurobásně
DV 80/2015: Alternativní životy
DV 79/2015: Nejkrásnější básně
DV 78/2015: Měsíce
DV 77/2015: Vytí za mrtvého vlka
DV 76/2015: Televizní zprávy
DV 75/2015: Alternativní životy
DV 74/2014: Nejkratší báseň o umírání
DV 73/2014: Jak Bůh stvořil Divoké víno a další
DV 72/2014: Mlčenlivý sonet
DV 71/2014: Pět kaváren
DV 70/2014: Kavárenský povaleč a další
DV 69/2014: Blues pro Janu K.
DV 68/2013: Holduj vínu a další
DV 67/2013: Moje erotická kariéra a další
DV 66/2013: Homo sapiens
DV 65/2013: Já a ty, Moje sportovní kariéra a další
DV 64/2013: Sen o zbloudilé tramvaji
DV 63/2013: Kdybych byl strážce majáku a další
DV 62/2012: Tři zapomenuté nebásně
DV 61/2012: Princezničky, Zda být či nebýt a další
DV 60/2012: Pomalost, Až a další
DV 59/2012: Dolce farniente aneb chvála svobodného povolání a další
DV 58/2012: Vy mně taky a další
DV 56/2011: Nedělní korzo, Sonet o sudu a další
DV 55/2011: Kavárenský povaleč a další
DV 54/2011: Návod k použití knihy básní
DV 53/2011: Sonet náměsíčný, Čtenářky básní a další
DV 52/2011: Růžová znělka, Noční jízda Českým středohořím a další
DV 51/2011: Růže, Princezničky a další
DV 50/2010: Pět sonetů
DV 49/2010: Sonet pro Simonettu Vespucci a další
DV 48/2010: Vykutálený sonet
DV 46/2010: Moje sportovní kariéra a další
DV 45/2010: Jak se všecko na tom světě hatí, Sonet o sudu
DV 44/2009: Nedělní korzo, Persona non grata
DV 43/2009: Rimbaud 1966, Kouzla letní noci a další
DV 42/2009: Zdivočelá země po 60 letech
DV 41/2009: Voda voděnka, Můj kraj a další
DV 40/2009: Máj 1963 u řeky Otavy a další
DV 39/2009: Život je boj, Sudety a další
DV 38/2008: PANOPTIKUM s.r.o. - ukázky
DV 37/2008: Píseň o holubici, jak ji zpívá Ruben Hachverdjan
DV 36/2008: Potrati, Vesluji a další
DV 35/2008: Ptákoviny pro Divoké víno a další
DV 34/2008: Zaklínání
DV 33/2008: Cikáni, Na jahodách a další
DV 32/2007: Válka pohlaví
DV 31/2007: Popěvek o zázračném víně
DV 30/2007: Nad knihou Jak sbalit ženu
DV 29/2007: Víno, Modlitbička, Inzerát a další
DV 28/2007: Dívčí capriccio, Na áru a další
DV 27/2007: Život je zázračný, Havárie a další
DV 26/2007: Hlad
DV 26/2007: Úplněk, Hladová básník a další
DV 25/2006: Zelená sobota, Zátiší s rybníkem a další
DV 25/2006: Větrná noc, Život je zázračný a další
DV 24/2006: LI PO, Léto a další
DV 24/2006: Starý muž
DV 23/2006: Inzerát, Ach mladí básníci
DV 22/2006: Žluté zrcadlo, Lenost a další
DV 22/2006: Blues o toulavým kotěti, Zpráva o stavu poezie v Čechách
DV 21/2006: Frantešik Gollnur: Pyrspaktevi, Kanstentin Boubl: S lyďá jež divóžú čyj a kévy
DV 21/2006: O líbezné pošetilosti věcí, Jsme jedné krve — ty i já a další
DV 20/2006: (Výlov rybníka), (Nocleh v příliš laciném hotýlku) a další
DV 20/2006: Evergreen
DV 19/2005: Benátky, Verona a další
DV 19/2005: Zlatý list
DV 18/2005: Všecko
DV 18/2005: Šťastný člověk, Větrná noc
DV 17/2005: Ráno modřejší večera, (Když v lednu jaro vystrkuje růžky…) a další
DV 17/2005: Okamžiky
DV 16/2005: Můj něžný zpěv mým něžným milenkám, Mezi řečí a další
DV 16/2005: Samomluva, Okamžik a další
DV 15/2005: Dilema, Alelujá a další
DV 13/2004: Haló, pane malíři, Námořnice Katrinka a další
DV 12/2004: Muž z doby kamenné
DV 11/2004: Až naprší a uschne, Popěvek o brýlích a další
DV 10/2004: Měsíc sebevrahů
DV 9/2004: Lamentace, Rybář sen
DV 9/2004: Blues nuselskýho mostu
DV 8/2004: Nespavost, Mořská bouře a další
DV 7/2003: EKG, Nokturno a další
DV 6/2003: Fotoaparát, Ocúny a další
DV 5/2003: Periferní blues
DV 4/2003: Vzpomínka stará tisíc let, Stará hrušeň z jara a další
DV 3/2003: Březen, Jaro a další
DV 2/2003: Lesní sonet, Trestaurant u Bumbrlíčka a další
DV 1/2002: Někdo, Jarní sonet pro krátkozrakou krásku z nádražní restaurace a další