na další stranu
Jiří Žáček
KŘÍDLA
Kdyby naši prapředkové byli ptáci,
létali by.
Ale naši prapředkové
byly ryby.
(Zhruba před půl miliardou roků.)
Že jste v šoku?
Prapodivní tvoři hemžili se v moři:
oči rybí,
zuby rybí,
ploutve rybí,
ocas rybí -
jenom křídla chybí.
Ale evoluce fandí věčné změně.
Myslím na ta křídla
stokrát denně.
Ať se prapravnuci
trochu snaží -
možná za půl miliardy roků
vzlétnou k nebi
silou vlastních paží.
Ryby z toho budou v šoku!
Salamandři z toho budou v šoku!
Psi a kočky z toho budou v šoku!
I ty budeš v šoku, bratře cvoku!
ŽE TĚ TO BAVÍ
Že tě to baví, Chinaski,
žít mezi záchytkou a blázincem,
což léta svádíš na dědičné pudy,
hulit jak fabrika a chlastat jako duha,
prohánět šlapky a psát básně z nudy.
Prokletý básník, to je trapná rallye,
Nobelovku ti beztak nikdo neudělí.
Hoď nudu za hlavu a vypluj na moře,
máš přece srdce dobrodruha,
pořiď si děti, to ti smaže vrásky,
na slávu kašli
a piš básně z lásky.
ŽIVOT PO ŽIVOTĚ
Když se mi zdá o životě před životem,
probouzím se hrůzou, promočený potem.
Radši zkusím život po životě,
ale s nikým jiným, nežli s tebou, kotě.
|
