na další stranu
Jiří Žáček
 DURALOVÝ IKAROS
Slyšel jsem vyprávět,
že když se Oldřich Mikulášek
trmácel nocí na berlích
z putyky do putyky
v doprovodu svých mladých múz
a sršel metaforami jak meteor,
ty dívenky mu vymyslely přezdívku
„duralový Ikaros“…
V takových nocích jsou i mrtví živi.
Ach ano, v Brně, městě básníků,
děly se tenkrát zázraky a divy.
HOMO SCRIBENS
Upřeně hledím do zrcadla.
Komu to zírám do očí?
Jsi dítě lásky, která zvadla?
Svůj vlastní fantom, nebo čí?
Pták? Nebo ryba? Či spíš savec?
Jsi všude zdejší, všude host?
Jsi homo scribens, člověk psavec,
co se chce propsat na věčnost?
A tuší, že se nikam nepropíše,
nanejvýš dětem do genů.
Zatímco vznikají a zanikají říše,
zatímco Bůh nás komanduje z výše,
zatímco svět se hroutí ve své pýše,
člověk se rodí z plamenů.
 MIMOZEMŠŤANÉ
Co píšou v novinách?
Přistálo UFO někde na Zemi?
A nikdo o tom nemá ani páru?
Ale ti mimozemšťané jsme přece my!
My nejsme obyvatelé,
ne, my jsme dobyvatelé
vždy připravení zabíjet a drancovat,
vyvrhelové, bastardi
z nějaké všivé díry vesmíru,
kterou jsme dávno proměnili v poušť,
ale teď jsme tu,
a svoje mrzké zadání
vybydlet, vytěžit a vyždímat
zázračnou, živou modrou planetu
plníme téměř vzorně.
Jen jsme se kapku přemnožili
a sami sebe umoříme hlady –
čeká nás mejdan v hladomorně.
Být likvidátor má i svoje vady:
že zlikviduješ všecky vlastní šance.
Tím končím. Kašlu na balady
i na romance.
NIKDY
Nikdy už se nepodívám do Parízu,
kde chytíš AIDS anebo druhou mízu,
a nepojedu ani do Friska,
kde básní každá propiska,
do Florencie, kde i kandelábry kvetou,
za mužným Davidem a krásnou Simonettou,
už jenom výlet do mládí mě nažhaví,
tam potkám svoje lepší já
a připiju mu na zdraví
a dávným láskám, dřív než zkapou,
potřesu přátelsky a s díky
tlapou.
PŘEPIŠTE DĚJINY 2
Nevěřte dějinám.
Psali je otroci
a diktovali jim je lháři z panské rasy.
Přepište dějiny moci a bezmoci,
dřív než z nich budou
starý zlatý časy.
Přepište dějiny,
buďte tak laskaví.
Svět bude radostný jak tělo po transfúzi.
Teprve pravda vás
konečně uzdraví - - -
Anebo umřete z té nekonečné hrůzy.
|