na další stranu
Vítězslava Felcmanová
ŘEČ TĚLA
Možná postačí řeč těla
ta by leccos pověděla
Možná ručky jak se chvějí
když varovné zvony znějí
Možná nožky co se třesou
vztek vítězí nad noblesou
Tlukot srdce prudce žene
litry krve napěněné
Ústa sotva otevřená
Křičí já jsem tvoje žena!
JARNÍ HYSTERIE
Dokud jsou počestné deště
krajina chce ještě! ještě!
V louží kosi tančí rádi
Stádo mraků kamsi pádí
Jaro? hysterická žena
zas nevkusně oblečena
do barev a divných vzorů
motá hlavy slabých tvorů
a nikdy ji neomrzí
všechno rozmáčet od slzí
ODEŠLI
Lidé kterými jsme tolik ovlivněni
pro nás přece zůstávají cení,
i když po jiné už cestě chodí
tam kudy je smrtka doprovodí
Aléta jak tažní ptáci letí
oni však se navždy vtiskli do paměti
Odešli, zní tolik banálně a suše,
kdo z nás vidí na dno lidské duše?
Temné, nebo světlem jasně plane
tajemství snad z lidských slzí tkané
Anebo tam jenomkytky voní?
Nevíme, avšak ví to už teď ONI?
|
