na další stranu
Vítězslava Felcmanová
Naďa byla židovského původu.
TO SE STÁVÁ
Mrazem se barví tváře samy,
nemusím roztírat šminky,
chodník cukrovaný
jako buchty mámy,
jako od maminky.
V očích slzy zas mám slaný.
To se stává.
To jak vítr vločky rozfoukává
a jak vločky honí,
to jen proto oči slzy roní
a jak vločky žene.
To se stává.
Nebo jsou to slzy ženy uražené?
ZIMNÍ SPÁNEK
Je pryč zimní spánek!
Odnesl ho čerstvý jarní vánek.
Tak jaképak spaní
při všem ptačím cvrlikání!
A kdo ospalý je ještě,
toho deště
osvěží a žízeň uhasí
jarní proměnlivé počasí.
Někdy k smíchu, někdy zase k pláči,
na to asi vítr s mrakem stačí.
A když mračno odpluje
slunce krásu kytek soudcuje.
V šatníku je nutná změna,
to ví zjara každá žena
rozdychtěná,
červeň v líčku
když obouvá se do střevíčků.
CHLADNÁ RUKA
Chladná ruka škrtí jarní vílu,
bláto hyzdí, slunce nemá sílu,
svatbu chystá roztoužený ptáček,
avšak marně čechrá černý zmoklý fráček.
Cáry mraků nad krajinou letí,
vítr zlomyslně rozvál smetí,
zima nevzdává to ještě,
její prsty jako zmrzlé kleště
jenom ty nezkušené spálí.
Nás ostatní však ještě kalné světlo neošálí.
|
