na další stranu
Marek Řezanka
Naše první auto byl kabriolet Aero 18 z roku 1932. Naďa se v něm za jízdy opalovala nahá.
CO NEJDE, PŮJDE ZNOVA…
Já moc rád svůj hold tady vzdám,
neboť si velmi cením
obou dvou zimních sportů dam,
jimž vzdor je chlebem denním.
Každá se poté narovná,
když přikrčená jela.
Každá z těch dvou je královna
své disciplíny – skvělá.
Nezdar je nikdy nepoloží:
Pro ně je výdrž slovo boží.
Co nejde, půjde znova.
Jsou vzorem hlavně pro svou píli,
díky níž dále postoupily
s Ledeckou Sáblíková.
CO K SOBĚ PATŘÍ…
Milovat lze v den kterýkoli:
Nejlépe každý nový.
Kdo má rád, spíše činy volí,
než příliš hýřit slovy.
Někdy jsou slova zapotřebí,
když od srdce však plynou.
Lhostejnost nelze slovy přebít
tak jako talent dřinou.
Co k sobě patří, spolu srůstá
a půda kolem není pustá:
Jen je vždy maličko jiná.
Když už ji slavit – radši v máji,
kdy květy tóny barev hrají.
Ne během Valentýna…
ZA TO DÍK…
Když venku fičí meluzína,
a do těla se opře chlad,
když bouře stále neusíná,
a nejde se z ní otřepat.
Když člověk slyší pouze hřmění
bez blýskání na lepší čas,
pak k optimismu vůle není:
Šeď viděna je bez příkras.
V té chvíli ale málo stačí,
a to, co studí, může hřát.
Ledy rozmrazí hudba ptačí,
která holt nemá žádný řád.
Ať zní dál milé štěbetání,
jež přehluší i děsný ryk.
Tak jako andělé nás chrání
svými křídly. Za to dík…
MÍSTENKA NA LEDEN
Július v dětství znal místa stinná,
místa, kde nezní smích, pouze pláč.
Beznaděj řvala v zdech Terezína,
v nichž se Smrt neptala: Co jsi zač?
Snad svůj žal rozpouštěl komedií,
v ní toho dokázal říci dost.
Kendy a Štěpánek dodnes žijí
v úsměvné sérii pro radost.
Že dobří holubi k němu se zas vrátí?
Vážení přátelé. Ano, podél tratí.
Naději neztrácel, měl svá přání tajná.
Kufry si nebalil – neodcházel v chvatu:
Uplatnil místenku – jen tu bez návratu
vydanou na leden pro Dušana Kleina.
|
