na další stranu
Marek Řezanka
Text nebyl redakcí korigován
A NENÍ ZAMÍTAVÁ…
Náš svět se uzavřel – a léčba nezabírá
jen v lidském tápání přibylo bílých míst
Stísněným na patře, kde místo oken škvíra
strach pohled naklání
až přestalo se jíst
Přejme si ptačí zpěv, jenž jaro rozechvívá
v němž bloky roztají, jež svíral pevný led
Těšme se na výjev, v němž příroda je živá
a klíčky potají se derou pro výhled
Snad stéblo pověstné zde bude pro tonoucí
pro všechny pocestné, když hromy začnou tlouci
Snad stéblo každého, kdo tone, zachytává
Najděme člověka, jenž v našem nitru sedí
a jehož obtéká otázka k odpovědi:
Když chce ji, najde ho – a není zamítavá
ČEKÁME NA VÝDECH…
Obul se zvláštní chlad
zvečera do nábřeží
a z věží najednou se začal sypat sníh
Přejme si například
ať místo deky leží
láska, již zahlédnou zorničky vnímavých
Z ulic se ztratil spěch
kdy každý stín svůj stíhá
a kde kdo pochopí, čeho být může míň
Čekáme na výdech, s nímž odpaří se tíha
jež s prachem pod stropy dusila mnohou skříň…
VOLBA RYZE NEVÁNOČNÍ
Říkám si, že je asi trochu mimo
přát v tomto čase
spokojené svátky
když přímo leje na prokřehlé zimou
z nichž mnohým zdá se
že nemohou
zpátky
Přát plné mísy
těm, jimž kručí v břiše
mělo by sytým přijít vcelku trapné
Strachy se mísí
Oba život píše
Rozjitří city těm, jimž na krk šlápne
Oba ty strachy lidskou mysl drtí
Každý se jejich existence týká
Nejsou to tlachy, že jsme blízko smrti
Jiní se chvějí, že jdou cestou nikam
Že jejich žití najednou se hroutí
když není dáno, že se dřou a bydlí
Bídy se štítí
stejně jako poutí
podél nichž vzplanou černé ohně s křídly
Máme zde systém, jenž nás zvolit nutí:
Oplakat blízké
či jít žebrat s holí
Vybrali byste si z těch rozhodnutí?
Smrt není ziskem
a ztráta snů
bolí…
O TO VÍC…
Nemusí zůstat kámen na kameni
s tím, že nás ještě bouře zachvátí
A že, co známe, zásadně se změní
Celý svět trpí silnou závratí
Koledy zpívám tiše do polštáře
v paměti lovím vůni jehličí
Možná v té chvíli připadám si staře
a jen se divím, že tma nekřičí
Nestýská se mi po konzumním shonu
po bohapustě sytém obžerství
Nahlédnout ale toužím za oponu
kde závan dětství mysl občerství
Snad je tu šance pochopit, co sdělí
příchodem na svět dítě v jesličkách
Buďme si blíže, ke svým srdcím bdělí
o to víc, když nás doba nehýčká…
TÁPEME…
Tápeme. Všichni. Narážíme do zdí
Je jasným zřením silná slepota?
Kýžený rozbřesk temná clona zpozdí
v srdcích pak úzkost křídly třepotá
Hledáme záblesk – cokoli, co svítí
a co nám dodá trochu kuráže
Víme, že s blesky přijde hromobití
někdy i blesk však cestu ukáže
Kráčíme, aniž smířeni jsme s chůzí
nevíme totiž, kam nás zavede
Tápeme. Všichni. V čím dál menších kruzích
v nichž kdosi Peklo vydal za Eden…
KDYŽ
Když víc než zisků zbývá ztrát
když místo hodin úzkost tiká
když člověk zapomněl se smát
sám sobě s druhy několika
Když připadá si někdo sám
opuštěn všemi, navíc chudý
a ze všech pravd mu zůstal klam
a ze vzrušení pocit nudy
Pak chtěl by nechat čistý stůl
na kterém se mu účty kupí
Dva tisíce let po Kristu
strach vyrazil zas na nákupy
Bilance proher velí žít
a pouto hledat k lidem druhým
Když srdce visí v beztíži
pak rovněž v mozku rostou dluhy…
V JINÉM STAVU
Jsme v jiném stavu, jenž je nouzový
Tušíme, kam že společnost se vydá?
Není to Einstein, kdo nám odpoví
že mnohé čeká neskutečná bída
Škrceným krátký nádech dovolí
netýká se to pouze restaurací
Dítě jde v roce pár dní do školy
Vše, co se spustí, k vypnutí se vrací
Systému zřejmě dech již dochází
řešení přitom žádné nenabízí
Ke kolapsu jsme došli od fází
kdy všechno bylo postižené krizí
Jsme v jiném stavu. Co se narodí?
Zatím je vidět, co halasně zmírá
Všichni jsme svého druhu marodi
protože byla překročena míra…
|
