Jaromír Luis Konůpka


Trosky v Českém ráji.

KOMPOSICE CHRÁMU

komíny chrlící zlobu
kaňony ulic plné ztracenců
mamutí stroje ovládané racionálním myšlením
hektolitry piva vypité ve smutku
visuté mosty předurčené k nenadálému zřícení
mrakodrapy které v Praze nikdy nebudou postaveny
rakety plné hledačů štěstí mimo Zemi
šílené vize hledačů štěstí zde na Zemi
myslím na Tebe příteli Zdeňku
Tvé fantazie mě vzrušují
i Tvá láska ke slunečnici se zabíjejícíma očima
my jsme nikdy nebyli v Houstonu
v Tangeru na Aljašce ani v Pensylvánii
ale kolikrát jsme nesmyslně hltali
jazz a rum a zase jazz
a na co všechno jsme přitom mysleli
vzpomínám jak jsme za horečnatých večerů
při sólech Rolanda Kirka ztráceli vědomí jsoucnosti
a opíjeli se šestnáctinovými breakyDizzyho
ve čtvrté oktávě ve dvě v noci
jak jsme hledali lásku a Tys ji našel
zamiloval ses do slunečnice se zabíjejícíma očima
a do tuláků a netušil´s že totéž učinil pár let před Tebou
Jack Kerouac se svými přáteli
a stálo je to moc
Ty jsi jeden z nich i když jsi neprostudoval buddhismus
ale prošel jsi peklem a brodil se výkaly
Ty víš že slunečnice nevyroste na staveništi
ani na hřbitově
Ty víš zda je vesmír smetiště nebo pole slunečnic
děsím se toho že se to od Tebe nikdo nedozví
ani já a zabíjející oči by vyslaly
smrtící jiskru která by měla
těžké důsledky i pro mne
proto jsme se bavili jednou šest hodin
o bibli a o nekonečnosti Vesmíru
a o jazzu a o tom že jsme zkusili a okusili ledacos
jen marihuanu ne
potom jsme se opili
nevím jestli z radosti nad fantastickou vizí
či ze smutku nad zbitým Andělem
zjistili jsme že je už 25 hodin a 72 minut
museli jsme jít
nevěděli jsme kam
někde na nás někdo čekal
zapomněli jsme kdo
přemýšleli jsme jestli je to v Lisabonu
nebo v Kanadě
zápalné oběti se přinášejí ať již křesťanskému Bohu
nebo všude milionu jiných bohů ať už sídlí kdekoliv
seděli jsme pod jakýmsi mostem a plakali
Tys hovořil o nesmrtelnosti všech andělských vizí
a o nesmrtelnosti lásky potřeštěnců
lásky bezmezné a bezmocné
řeka byla černá šel z ní chlad
tenkrát´s mě zachránil od vyhřeznutí duše
a ztratil jsem chuť vyspat se s prostitutkou
Tvé vize učarovaly pološílenému maniakovi
a zbitému hledači štěstí
Nevím jak se Ti mám odvděčit
Snad zase jednou půjdeme dolů k řece
a ve své ztřeštěnosti budeme pozorovat
zlatou rybku
která se nám zcela určitě zjeví
a budeme okouzleni šťastni
a budeme myslet na všechny ty
kteří hledají jako my
a na ty kteří jsou šílení
nebo již mrtví
a na to že zítra zase vyjde slunce
a jestli se všechno změní
a na nekonečné saxofonové chorusy Charlieho Parkera
a na Ginsberga
naše bratry
a bude nám dobře
a budeme šťastni…

Zdeněk Marvan

ODPOVĚĎ

Sedím v troskách pološílenosti
kterou jsme neobětovali
ale které jsme obětovali
za zdmi blázinců hřbitovů hospod a ložnic
se sídlem andělů
Anděli
pokrevní lásko
ubitý v čase vytržení
a v čase vytržení
Pláči a připouštím sklon každé nekonečnosti
a tvůj mne zasáhl
i tvůj a tvůj
probděli vykřičeli propili a zase probděli
jsme to
u ohňů jedů alchymistické civilizace
které jsi zapálil zapálil
Anděli
ucouraný kazateli
tvůj jazz tedy hoří
a já jsem bratrem prvního zmocnění lidské nebeskosti
nebeskosti tvé nebeskosti
tady u přeplněných popelnic neporozumění
a nelásky
zpovídám se zpovídám se abych
nepředběhl…


Zdravím Ludvíku.
Nedávno jsem narazil na složku po mém zemřelém bratrovi a zjistil jsem, že kromě toho, že byl velkým jazzmanem, občas zabrousil i do poezie. Jedno dílo jsem tedy přepsal do wordu, je tam i odpověď našeho společného přítele (a mého učitele poezie) Zdeňka Marvana. Tomu jsem to poslal s dotazem, zda by se to dalo zveřejnit v DV. Tady je jeho odpověď:
A teď k textu. Patří do období našeho setkávání s Allanem Ginsbergem v Praze a také s Václavem Hrabětem, krátce před jeho predčasnou smrtí. Bylo to období velkých setkávání ve Viole a mnoho beatnických artefaktů, souznění s Kvílením i s Kerouackovými cestami po Spojených Státech. S dnešního pohledu si uvědomuji, že to sice byla nefalšovaná poselství ale prožitá přes cizí osudy. Ale ano tak nějak jsme to cítili...Je na Tobě, jak s tím naložíš.

Já to cítím tak, že bych to měl zkusit poslat ku zveřejnění, že to bráchovi určitě dlužím...
Takže přikládám i s básnickou odpovědí Zdeňka Marvana.

Zdraví Vladimír Konůpka