na další stranu
Vítězslava Felcmanová
MODRÁ PLANETA
Sestry planety vždy ve své dráze
plují spořádaně, v rovnováze
I ta nejkrásnější modře safírová
Znova a znova
k Slunci vzhlíží
lehce i s tou svojí zemskou tíží
Avšak jednou byla zaplavena lidmi
a skončil řád vyvážený, střídmý.
Člověk postavil se na dvě nohy
vymyslel a pak přestal slyšet bohy.
Lidé mají dějiny
a svět už není nevinný.
Chraňme si ten svět
oceány, údolíčka, pouště, řeky
byly tady bez nás věky,
ale s námi nemusí být cesta zpět.
Chraňme ptačí hnízda
vítr, který v borovicích hvízdá
pastviny a stráně
vždyť i prázdné dlaně mohou nečekaně
častokrát
stínit, rány omývat, či hřát.
A neuveďme do prokletí
Nás a děti našich dětí…
NEBÍČKO
Nebe znachovělé
Peřinky si stele
Slunce cestu zlatí
Za obzor se ztratí
Jak obraz je nebe
Modrá chvilku zebe
Pak červánky hřejí
Z chladu do nadějí
Kdo ty barvy míchá
Z nebeského ticha?
A kdo drží štětec
Neznaboh, či světec?
|
