Jaromír Sedláček

***

v roce 1954
kdy jsem se narodil
bylo údajně
takové vedro
že ještěrky skákaly do ohně aby se ochladily
ale já jsem se narodil až v prosinci
takže si to nemožu pamatovat


v zapomenutých poutech
podvědomého bytí
snažím se vlastnímu vědomí nadiktovat neexistující city a zatímco tvé nervy
telefonicky signalizují kamarádku ležím u nohou tvé židle
a s uspokojením
a mírnou dávkou rozkoše cítím
že i bohyním
se občas potí nohy


ještě včera
jsem byl zvědavý jak mi oplatíš tolik stesku

fasunek vzdychání schne v kapesníku a srdce kesonu
na dně chtění

náhradu už si nevyberu


co v tobě
ze mě zůstává přetváříš si
k obrazu svému a říkáš tomu láska

náš život
si s tím pohrává

co s dalším láskokruhem v řezu svého já


je ve mně neuspokojivý posměch a přikrývání ze studu a předvlíkání ze zvyku a tobě je už předem všechno odpuštěno jakož i naše modlitby
jsou nakonec vyslyšeny
takže ty už zase klidně spíš a já si taky někoho chytnu


už jsem myslel
že se na mne usmíváš ale protínající spoj vygumoval tvoji podobu z pozadí mé paměti

už tenkrát
jsem tě mohl mít
ale ještě jsem tu chvíli obkročil


beru na sebe podobu zlého muže stále častěji
a zvlášť po zvěstování o zapomenutí v tobě
myslím spíš na Herodese než na své pokračování

neposkvrněné početí můžeme pominout ale kolik mohlo být svatých duchů?

není větší jistoty než nejistota otce


o tom

kolikrát se ale
pyšněné blíží zahanbenému když
plíseň mé závislosti odkrývá tušení našeho poskvrnění

ta představa je stav bdělosti a aby mě neranilo
cokoli zlého namlouvám si vždy to nejhorší


než několik vteřin
a i když už byl nejvyšší čas ještě jsem tu chvíli prodloužil

má dáti - nedala

pravá ruka
je rychlejší než levá a myšlenka na to
je ještě rychlejší

než jsem ti stačil jednu dát už tě hladím

a pak že to nejde


už jsme se naučili téměř všechno komentovat nezúčastněnou nadřazeností
a doopravdy a marně
je nás slyšet až tehdy když nám nasazují klestítka


na Ptačím vrchu
kape mi z listí za límec míjím prázdné klece
a vzpomínky
na první polibky i troufalé přísahy

všechno to trochu rezaví


v cirkusu života už mám za sebou pár majstrštyků
co se jen tak podruhé nepodaří

stosedma červená valat moucha přestřižená za letu
vrabec chycený na chrousta na niti hořící vajgl držený slepicí
a uměl jsem říct
šmudla má kno?ík a fajfku a stát při tom na jedné noze

ej tý sí vymyšloch


na první pohled to vypadalo
ze sis mě vůbec nevšimla

ale já už se v duchu usmíval

jenom jestli ty nebudeš můj miláček


úplně stačí jednou a provždy se přiznat
abych se pak mohl věnovat už jenom sám sobě
a ještě je třeba
udělat si časované alibi a neslíbit se
generačním programům tisknoucích básníků

úplně postačí jednou se přiřeknout a klidně si pak psát třeba o kundě


tak tři hodiny po ránu zjišťuje mé vědomí ztrátu paměti v peřiňáku a celkový pocit nedokonalého spalování a tak si uvědomím
že jsem tedy asi přežil

nenadálým vyprázdněním omývám včerejškem dnešek a pak už jen odevzdaně rozjímám
kdy vlastně začíná a končí den


nejdřív musíš chytit chrousta
pak navléknout režnou nit do jehly a prošít chroustovi
takovou tu tvrdou ocasní špičku
a zavázat
a roztočit chrousta pod javorem

chroust na niti letí
a když na něho číhá vrabec máš ho na té niti

anebo přiběhne mamka a dostaneš pár facek


něco jsem si vysnil
a oběma nám to vnutil

jenom jsem neměl tušit co skrývá za oknem stín dvou siluet

rychlost tmy byla větší než rychlost světla


ve stejné chvíli
kdy kdekoliv kdokoliv
nečte mé básně

v té chvíli sebemrskání držím balanc jestli není lepší nedělat nic než dělat nic


jednou za čas se utíkám
překračuji hranici a porušuji ukolébané příměří
zakázaného sebepozorování jako jediný
co může tam dovnitř a zase zpět

až jednou ztratím tvé chlupaté klubíčko
a ptáci sezobou drobečky už se taky nemusím vrátit


je mi líto
že už mi nevoláš každý den že už se nesměješ mým hloupým vtipům
a že mi už nedáváš ruku do klína když zhasnou v kině
i když vím
že to tak musí být

v rajské zahradě
zrála jabka už tenkrát nahnilá

je mi to líto
ale na vánoce
na vánoce bývá smutek ještě větší než ?aška rumu


připadá mi legrační
jak jsem si pletl milenky nikdy jsem dobře nevěděl která má danu
která bere pilulky
která nechce prsty do řiti která (ne)polyká
která . . .

ale jedna měla píču jakdyby jí ze zadku visela chlupatá šrajto?e

jenže
když jsem se pak probouzel do tmy chtěl jsem
abys to byla ty

enom esli ty jsi nečet moc Bukowského


co už tu bylo takových smutků stejně si každý vybaví ten svůj a když už jo žádný není
tak se dá vrtat právě v tom

včera jem nad tím textem trpěl asi si najdu nevěstu
anebo si ho vyhoním


myslel jsem
že horší už to nemůže být ale je to ještě horší
když říkám svoboda
a myslím samota


už si pomalu zvykáme zase si na něco zvykat ale daleko horší je když ztrácíme něco co jsme ještě neměli


jen aby to nebyla
láska pro milování
když jenom
chomáček měděných vlasů v hřebenu
je jediné
co mi po tobě zbylo

nevím co uděláš když ted´ sám bojácně postrkuji to zlomyslné zvíře osud


mých důležitých věcech rozhodovali jiní
a tak to asi bude i s tou poslední

to s čím počítám nejspíš pozbude cenu ale zvedne vůbec někdo hlas
třeba i ve zlém?

zaskočen ztrátou paměti nemusím zapomínat
ale zradou podvědomí se mi vybavuješ
zase jen ty

vzpomeneš mě?


kdysi jsem říkal na celý život
teď cosmesi tosmesi zase chceš zkusit
se mnou žít
ale hlava ve smíchu srdce v slzách pořád ještě chci víc než jen to


vždycky jsem chtěl vědět za co ses modlila tenkrát k Jezulátku
že jsi až musela přivřít oči

pod pohrůžkou promarnění mi to nesmíš prozradit

ale jak na to nemyslet když na to myslím


jednou mě nechali hlídat děcka
když už jsem nevěděl co s nima zadal jsem hru
země město zvíře věc atd.

vše běželo v poklidu až najednou
nikdo nevěděl zvíře na Z

měl jsem oblečené černobílé pruhované triko říkám
podívejte co mám na sobě

jó
všichni napsali zebra
jen Románek napsal

TRIKO

a dneska je z něho doktor


pyšný žebrák prázdnou tornu nosí

včera jsem chtěl být nevěrný své milence se svou manželkou ale nedala mi

přísahám
že jsem to napsal dřív než Rejžek

Josef a Marie
na starém Tyršáku byli naše Svatá dvojice
Trojici doplňovala paní Milerová

jednou si Jan Kristian stěžoval že to pivo nějak smrdí rumem napsala mu na lístek čárku malý rum
svoji lenost vždy zalhala tlačenka něni
ale dyť ju tam vidim tak něni chleba

jo Milerka
na rozdíl od Ježíše to s náma uměla

končime zavíráme


s Michalem Kořínkem jsme prožili
dobu květin
v sedmdesátých letech

takové ty naše
s kytarou ?étnou a somradlem stopem kamkoliv
všude byli podobní

byli jsme leckde
ale na tu bájnou Náměšť jsme nedojeli
rozprášili nás jako zajíce

po třiceti letech
kdy už skoro nemohl
jsme ho ještě vezli s divadlem na poslední Pobřežní hlídku zpátky autobusem
už musel ležet na zadním sedadle držel jsem ho na klíně
jako Old Shatterhand Vinnetoua


a jak je vlastně
ta včelí královna velká? ptá se Ayala
Simonou přezvaný na Tralala

asi tak
řekl Semion
a roztáhl ruce jak rybář

u čtvrtého piva
na starém Tyršáku


Vsetín letní kino
a naše první pořádná kapela i když jen maďarská Lokomotiv GT

sedíme v trávě úplně vzadu
slunce zapadá do jabčáků a konečně přicházejí Gábor a Tamás a ostatní zvedám nad hlavu kytaru a naboso a bez trika letím jim naproti
středem lavic a lidí a za mnou jako vlna
všichni vstávají a řvou
a do toho basa a bicí a kytara

zpátky vzadu
jsem si sedl stranou a brečel nad něčím co nemá jméno


Jan Kristian
náš nejstarší kumpán na Tyršáku toužil po triku s Che Guevarou které se tenkrát prodávalo
mají i větší? natáhne se to?
ptá se Jeníka Trvaly zvaného El Segundo
Jeník se poškrabe na bradě mrkne na Kristianovo panděro a říká
Jo, ale ne do nemožnosti


v Bratislavě v noci kdesi na Petržalce
leželi tři v manželské posteli Natália mezi náma
Jarušku
to nemá cenu říkala mým rukám

tak dobře
ale jestli na mě v noci šahneš tak ti tu pazouru urazím

a byl jsem zase vítěz?


připomínáš mi časy kdy mi tolik věcí ještě nebylo dopřáno a za pár hubiček
a šáhnutí na holou kozu bych prodal rodiče

budou ti dva roky
a když se pobaveně dívám na podělané štrample děsí mě přebíhání let
a nemohoucnost ovlivnit oddálit chvíli
kdy nás budeš ochotna prodat aby si na tebe
někdo šáhnul


jedeme na lodě lodě na autě
do Žďáru daleko od rána prší

kouříme
já piju vlažný rum
(to je nejlepší na žízeň říkala teta)
František
v termosce kávu potřásá knírem
otvírám novou ?ašku a říkám Doktore
když mi dáš napít kafe tak se ještě napiju rumu chceš?


Sedíme na starém Tyršu
a Semion mluví cosi o Plasticích
a že nám to pak doma pustí
a když dědci nastražili uši své práskl krýglem do stolu
a zařval do jejich naslouchátek

Ta ale měla tu píču!

Churchillovi vypadl z huby doutník

ale Fajná baba bydlela na Sladkého 4 hned jsme tu ulici přejmenovali na Sladké Kozy Čtyrky
dodnes se mi to plete
místo Sladkého říkám Kozinova

Kde ty kozy jsou?

náš
Opavský Siostrzonek pravý levicový intoš latentní pragmatik
kníže zapomenuté paměti města

žije
z kůží
a ?aksen
a vnitřností života
a teorie nepostižitelnosti relativity

lisuje obrazy myšlenek
a mačká slova v myšlenky

rutině a depresi se brání potulkou slivovicí
a milenkami

nakonec zůstane sám ale bolet to bude všechny


když byl Honza Horák malý tak byl Horáček
a jeho Pažouti byli Dostál a Stejskal
z jeho rodiny vylétli do světa jako ptáčata nejen všechny děti
ale i rodiče
a hnízdo plné hovínek zůstalo prázdné
a tak začal být nesmiřitelný i fanfarónský v odsudcích i chvále
- nikdo nebyl lepší než já –
v životopisu sběrné surreálie a zájmová činnost musicboxman

programově kladný prostor drží ve svých dlaních
ale škvírami mezi prsty občas něco uteče

ošoupané toulavé boty už visí na hřebíku
ale i když leží na hnoji a dělá mrtvého
má jedno oko pootevřené a číhá na supa

ale já mu dlužím mu tolik že budu splácet i po smrti


a dokonce jsme byli i zakázaní! poprvé Děsně Fajn nesměli hrát na jakémsi fesťáku
v kraji nám nejbližším v Krnově
tak jsme zahráli v předsálí na lavičkách
a lidi se smáli
a mezi nima František co učil Dorotku
ať ve školce říká
že taťka píchá bravky Lenka jenom mračila
no a pak přišel na opledy
na zkoušku před vystoupením v ruce klarinet
a ať prý fouknu do toho heligonu klapky nefungovaly
tak jsem dělal jen pu p pu p
a Franta řekl dobrý a šli jsme na plac Škoda lásky a Žežuličko, kde jsi byla? Mladý svět Veselý hodnotil kladně vyhráli jsme diplom
bodejť ne
když jsme ho nechali
na stravu a lože u Tanguy


cesta nočním autem
z koncertu Děsně Fajn
v Českobudějovickém divadle

domů
do Kateřinek

řidič střízlivý ospalý velitel vozu ospalý ožralý

únor, sníh, mráz, úplněk a najednou na poli
dva boxující se zajíci

dodnes mi to nikdo nevěří

a že v příkopu ležela srna a dívala se na ně
už raději ani neříkám


Šíza se ještě občas mihne městem na svém velocipédu
a se svraštělou tváří
a obrovským červeným nosem nosí rum a vzpomínky a naději do poštovních schránek
těm
co to ještě potřebují

už se zařadil do kategorie opavských Lojzek a Křemilů ale hovna jako kukuřičné klasy
už padají z jeho zasraných kalhot

promiň Šízo
chtě??s to slyšet


joj
Vašek Koubek
ztělesnění všeho
o čem jsem kdy snil
svobodný a odvážný a nezadaný v celém svém bytí
a najednou byl tady s náma v Opavě pracovně v loutkáči
volně s Děsně Fajn bydlel u malíře Chládka
magora fyzicky i Duševně toto že je rybník?
a proč je tak křivý? protože do něj ?čí vítr takže buď je rybník hrbatý nebo vítr děravý
a byl 17. listopad´89
a naše spanilé jízdy do Sudetovesnic vysvětlovat místním kozomrdům
co se to vlastně děje a zahrát
za cesťák a borovičku pálenku průtahovou nohy ruce uši i nosy
nám mrzly v netopící škodovce ale Vašek říká
teď
teď musíme vydělat prachy
a pak si budeme dělat co chceme Děsně Fajn mlčeli
hřeben sametového větru měl vylámané zuby


tři utopené rumy v Božím koutku jeden je můj
druhý Honzy
a třetí Nohavicův

když si řekneš
jedenáctkrát zasebou Nohavicův tak jsi tam
kde tenkrát my
ale vzali jsme to ještě kolem Muzea přes Tyršák
až po První koštování v Olomouci a pobryndané
ubrusy a tepichy a rozumy a měli jsme jasno o světě životě i sobě samých
akorát už si to nepamatujeme

jo
dokud nám platil byli jsme mu dobří


ale ještě nejsem v klidu zpočátku vše probublává nádobou mého těla
a pak hned do plných už ve studni
teplé tepavé tekutiny
pocit spánkové polotuhosti neradostný úsměv
a smutek broukání jako onanie sólisty ale konec to ještě není
současnost pokouší spojení předku se spodkem
ale dál je rozhodnuto jinak s pocitem přímo fyzickým
se obroučky muziky zařezávají s klouzáním po jazzovém potu a dál už to není o lásce přestože tam pořád je
řemeslo obhajoby ničí a zároveň tvoří
a houpání nohou mě může prozradit
protože co pochází odjinud cítím už jako vlastní

zní to troufale ale je to oslava


jedeme vlakem na Folkovou Telč a v kupé s námi sedí dvě baby
a jedna z Hodonína a druhá z Třebíče Franta radši dělal že spí
neříkej to!

a pak po hraní přistihli jsme s Jirkou nějakou folkařku
s korálkama a plandavou sukní
jak čapěla u jezírka a sledovala pulce přiskočil jsem k ní zezadu
a když jsem je sevřel v dlaních řekl jsem
kdo je?
nevěděla
a pak jsme natrhali planá jablčata položili na šátek
a napsali ceduli
2 jabka za 1 pusu s makem holky nevěděly
že mak je máknutí na kozu

vy mladí se tež všeckemu enem smijete říkala Františkova babička


u toho už asi zůstanu obava z neúspěchu činí mne skromným
z nouze ctnost pro trému
raději anonymní odmítám veřejnost a budouctnost světa přenechávám jiným

zůstane iluze
že kyvadlo se vrátí než se kruh uzavře

už jsem byl smířený
že na lásku budu jen vzpomínat z nouze jsem dělal program
a samotu jsem nazýval svobodou

a pak jsi přišla do mého pokoje ty a nebylo tam než
co jsem ztratil
co jsem zapomněl co mi bylo zcizeno
ale co pořád tajně chci

jsme teď na tom tak že nepotřebujeme nic než sebe

miluješ mě miluji tě

nevím jak dlouho to přetrvá ale teď jsem šťastný

Bůh se směje a kroutí hlavou a Ďábel přerovnává smlouvy


jsme tak blízko u sebe
až se mi tají dech
a krev mého vědomí se kamsi přemisťuje

krademe si své nádechy a sliny
a rveme ze sebe
zbytky oblečení

ale ve chvíli
kdy praporečník zvedá zástavu a vojsko vyráží do útoku náhodným výstřelem zbloudilou kulkou
je zabit velitel a nastává chaos

ještěže máme šikovné ruce a jazyk český


držím balanc
na palubě opilého korábu jednou rukou se držím kormidla ve druhé ?ašku rumu

myslím na tebe a sleduji obzor
kde si hvězdy koupají v moři svoje prdelky

nemám už žádnou harpunu ale jako poslední
Achabův plavčík vyhlížím
bílou velrybu


když se probudím ráno sám a jen důlek v polštáři
a vůně ve tvé peřině mi tě připomínají pak pyjový balón
je volně do prostoru trčen a touha je stejná
jako příslib první noci kdy bělost semene
vystříkne do zvířených prostěradel a milenka vykřikne o slitování

Ginsberg se otáčí na druhý bok

i když se probudím ráno sám vím
že nikdy
mi nebylo tak dobře jako
včera dnes a zítra?


bydlím na Jasmínové 11 to si zapamatuješ mám prsa jedničky
a to je dohromady 11
řekla mi moje milá
když jsem k ní šel ponejprv

11 je lehké
ale kolem dokola je to samá Šípková
Tulipánová Leknínová Kara?átová Šeříková
a kdovíjaká

ale když jsem jí pak dal pusu s makem
a když jsem si přivoněl
už jsem věděl že nezabloudím

moje Jasmínové kozičky
1+1=11


mít dítě
je ta nejlepší věc na světě a mít psa je hned za tím ten náš dostal jméno Moja
i Nohavica jí to tenkrát záviděl na jeho jezevčici
už zbylo jen jméno Tina

když jsme si Mojku osvojili nikdo nemyslel na to
že člověk nemá přežít své dítě a po patnácti letech
stojí nad námi doktor s injekcí

míchám slzy s rumem a pak ji vezu
do konvalinkového háje pod divokou višeň
a než odnesu lopatu a láhev nechávám na místě
kámen obojek známku a 15 let života

Burian kdesi napsal člověka už ne
ještě tak pejska
ale já vím
že psa už ne ještě tak člověka
a nejlépe samičku

podal jsem oznámení
do inzerce v místním tisku

kdo mi ukradl kolo světlemodré LaPierre je svině
a nenávidím ho

neotiskli mi to

Radek Pastrňák napsal vím, že kradou aji bílí ale zrovna v tuto chvíli to bílí nebyli


jak může vypadat štěstí

holky vaří
já si čtu noviny
tříletý vnouček pobíhá mezi námi a hračkami

a pak jen na chvíli na 10 vteřin
mi položí hlavu do klína a zase běží k vláčku

nic lepšího není


je to už 100 let
co se narodil můj otec vzpomínám na jeho vyprávění jak sotva dvacetiletý
byl jako občan Sudet povolán do Wehrmachtu
a vyškolen a vycvičen na řidiče tanku Tiger
a na jeho putování přes půl světa až k Stalingradu a zase zpět
a pak až někde u Náchoda jeho Tiger škytl naposled

a tak se vrátil pěšky do Oldřišova a pak si našel mamku
a byl přeškolen na T32 a zažil 10 prezidentů a vychoval 3 děti
a zažil 5 vnoučat a 7 pravnoučat a přežil svou Terezii
a pak odešel za ní

je to dost? je to málo? kdo to má?


v předvečer nových předsevzetí vnímám svou vizáž ležérní přetvářky
úlevně opomíjím hodnocení výstrahy přezírám
a opět se upisuji svědomí stejnými sliby jako loni
i slova jsou skoro táž

obratně maskuji pasti ve kterých skonávám

KOBYLKA ZELENÁ

text písně pro Děsně Fajn

Ležím si v trávě ruce za hlavou
v hlavě mám právě notu skákavou kobylka zelená v ní je skáče mi do melodie

Zelená tráva modrý letní den to se mi stává jednou obtýden
kobylka zelená a co víc víc už nic
to jsou ted´ všechny mé starosti…

KONÍČEK

text písně pro Děsně Fajn

Vzpomínal jsem si na koníčka svýho to kalné a zapšklé ráno
jak věrně slézaly mu všechny drápky a já si šetřil na kolo

Zvíře mezi kozou a kojotem oko mělo jenom jedno
vypelichanou kožku pod ocasem a vjó a vjó a vjó a vjó

Koníčku houpavý houpavý koníčku

Kůň můj houpavý bok má polepený dobře to ale dopadlo
chytila si ho Balcarova tlupa zvolili si ho Družinou....
a visí jim tam

Koníčku můj černý jak hnědé uhlí jak jsi jen mohl dopustit
že láska upřímná též dá se zradit ale né naopak

Koníčku houpavý houpavý koníčku koníčku houpavý
dostal jsi pěknou smyčku

KRYSAŘÍK

text písně pro Děsně Fajn

Vždycky rád se sázím s každým kdo se jenom vsadit chce musím si být ale jistý
kdo ten litr vyhraje.

Posledně mi nevěřili že krysařík rasa je takový pes že prý není není není není.

ref:
To prý ani nebývá že krysařík rasa je to prý ani nebývá Krysařík Pražskej.

Jedna věc mě ale trápí to mi nikdo neřekne
krysařík zda chytal krysy anebo naopak.

Tu sázku jsem ale vyhrál diky krysaříku můj nevím sice jak vypadáš
ale tomu rumu to je jedno.

ref:
To prý ani nebývá . . .

PŘEDĚLÁVKA NOHAVICOVY AMERIKY

text písně pro Děsně Fajn

Mezi dvěma kostelama stojí Frýdek-Místek poslala mně moje milá do Opavy lístek

Na tom lístku stálo enem tolik málo
že jí srdce tam ve Frýdku žalem popukalo

Dva měsíce čekala sem eště měsíc počkám
esli pro mně nepřijedeš hodim piču kočkám

Dva měsíce počkám dva měsíce počkám esli pro mně nepřijedeš hodim piču kočkám

Vyletěly divé husy hore nad Radhoštěm posilám ti pozdravení po nebeské poště

Posilám ti psaní přes nebeské moře
že by srdce letět chtělo ale však nemože