na další stranu
Dušan Spáčil
SLOVO
Na počátku bylo slovo
pak přibylo druhé,
aby se mohla množit.
To první slovo bylo Adamovo,
To druhé Evy,
padlo na manželském loži.
----------
Nejdřív tu byla slova plná něhy,
A slova touhy, co umí tavit led,
pak přišla jiná - kde jsou ty loňské sněhy
a taky slova řečená naposled.
Jak vyrůstali lidé, rodila se slova,
a jako vojska se řadila do vět.
Slova, co do hlav bušila zas a znova,
i slova předvídači roků plných běd.
Však další slova pořád přibývala,
za chvíli bylo jich jak na listech mšic,
A přišla slova, která nelítostně řvala.
A drsná slova, řečená z plných plic.
A slova hrůzy vypůjčená z pekla,
souhvězdí slov, po kterých teče krev,
však dobrá slova se těch slov nezalekla.
A proti slovům zlým pak bila se jak lev.
Však po válce té nezbylo jich mnoho,
a jeden po druhém slov lásky prapor pad..
Nakonec jediné, co stálo dál na nohou
je čarodějné slovo. To slovo Mám tě RÁD..
|
