na další stranu
Dušan Spáčil
Peristaltika duše
Teorie relativity
V ložnici
mám portrét tatínka
ve věku 12 let
a tak když jdeme
s manželkou do postele
posílám ho v duchu
za dveře
marná snaha
nakukuje dovnitř klíčovou dírkou
jako každý jiný malý kluk
Ze zápisníku vraha
Utloukám čas
Ale ten se nebrání
Skáče pod kola orloje
Jak sebevrazi pod vlak
To kdysi
Jakou to dalo práci
Uškrtit jedinou hodinu občanky
Piškvorky se piškvořily
A nápis Vole zářil
Jak jizva
na rozbitém koleně lavice
po vteřinách jsi šplhal severní stěnou
ale vrcholek zvonění furt nikde
zato teď
proběhne týden měsíc
a jenom lup
je to jako když rozmáčkneš brouka
Prosba
Mám malou příhodu břišní
Tak mi teď neříkej- Spíš s ní?!
Křehké vztahy
Taky ti někdy přijde svět
Jak divnej seriál
V němž překročili rozpočet
A chybí kapitál?
Obsazení v něm mění se
Proti logice děje
A nikdy předem neví se
Kdo naposled se směje
Po scéně bloudí postavy
Smutní rytíři bez hlavy
A bez vlastního bytu
A snad jen řidič taxíku
U něhož bereš za kliku
Se vyzná v tomhle hitu
Americká epopej
Když mi byl rok
napil jsem se z rybníčku v newyorském Central Parku
maminka byla bez sebe strachy
jako žena socialistického diplomata měla strach
abych se z té Ameriky neposral
zbytečné obavy
červenobílé pruhy
mám rád jen na trenýrkách
ani hvězdu na čele nenosím
faktem ale je
že od těch dob chodím
v myším kožíšku z Mickey Mouse
|
