Alois Marhoul
koláže Mirek Huptych

Něco ze současnosti

Byli jednou tři bratři: jeden
lhal, druhý kradl, třetí visel
                                České přísloví

Oni byli čtyři
dva lhali dva kradli
ale nikdo nevisel!

Čechy krásné Čechy mé
pohádko líbezná - -

kdo neuvěří ten tě nezná
kdo tě nezná neuvěří

Jen metronom nás šacuje
po všechny časy
z mnoha věží

a slibuje:
rovnost lásku bratrství

A my taky tak
a my taky tak

jak opilí tak čestní

Čechy krásné Čechy mé
pohádko přelíbezná

Praotec usnul na Řípu
Libuše záviděla Kazi

protože

ten kanec na černo
(Bivoji zlatý!)
ten kanec na černo
tak voněl!!

A - -
a o tom
náš život
(Bivoji zlatý)
kanec kanců
přece je!

Čerchmant

Staří, znajíce dobře četná zjevení čerchmantů, klení a nadávek více se zdržovali, a chtějíce klíti, vždy sobě na ně vzpomenuli, tak raději místo všelikého sakrování jméno samotného čerchmanta pronesli, neb i to znali, že volán a váben, čerchmant se nikdy neobjeví.
                                Josef Váchal, Ďáblova zahrádka

Mladí možná taky
ale sakra práce
himmelhergottlaudon
když ti pečení holubi
létají do huby
i s kostmi

Kůže jim padá z těla
Jsme z toho na nervy

A strašidla
strašidla dohánějí co se dá
Ale nedá se nic
nedá se nikdo
Jenom já - -
si vzpomenu na ty časy
kdy jsme spolu - -

Husy taky dohánějí labutě

A teď všichni
(jako v srpnu 1968)
Na kutě!

Svobodo!
Jardo Zdeňku Pavle

„Havlíčku Havle“

Nechte si ty řeči

Když ti pečení holubi
létají do huby
i s kostmi

A proto zvracíme

A některým se dokonce
obrací v žaludku

i kniha

Vlkodlak

Potvora (neb bestie) všech potvorských potvor nejpotvorovatějších.
                                Josef Váchal, Ďáblova zahrádka

V krajině
kde se pasou beránci
je o strach postaráno

Vybíhá s nimi ráno ze salaše
a večer se do ní vrací

Ovečky se zamilovaly
do jeho velikých očí

Takový fešák
vám to je
paní Beránková
že by za hřích stál

A ty oči! Ty oči!

Já bych za ním šla

Až do roztrhání

Ale to víte
Ten můj nekňuba
je tak žárlivej - -

Jó život je potvora

Skřet skalní

Maje veliké ušní boltce co hudební plachty napnuty, každý šelest slyšeti může, na všechno dobrý pozor dává, a také mu nic neujde. Jakmile člověk do skal zavolá, skřet mu poctivě odpoví - -
                                Josef Váchal, Ďáblova zahrádka

Kdo ví kdo ví - -

Ze skal jde ouzko
a bázeň a strach

Líp bude na horách
Líp bude mezi námi
Mezi skřety

Počítám:
jeden až dva světy
dělí nás skřety
od lidí

Lidi jsou asi vymyšlení
Skřeti realita

Maje veliké ušní boltce
já skřet
mám svoje jisté
mám svůj svět
své vidiny

A nic mi neujde

Lidi jsou vymyšlení
Lidi jsou jediný - -
omyl

Skřeti realita

Snad možná netopýr
mohl by existovat

Teoreticky

Ale člověk?
Člověk ne

Člověk je nesmysl!

Zázrak

Slepí vidí, a kulhaví chodí,
malomocní se čistí, a hluší slyší,
mrtví z mrtvých vstávají, a chudým
evangelium se zvěstuje.
                                Evangelium svatého Matouše, kapitola 11, verš 5

-- člověk pak
slyší i trávu růst

vidí slunéčko sedmitečné
jak zvedá krovky

a vstává
do známé krajiny
se psem
se štrúdlem
s větrem
pro někoho třeba i:
se džbánem

Trochu smutku ve větvích
starého stromu
otisk nebe v kaluži

a
a co ještě?

Už ani nevím

Peklo

Někdy stačí málo - -

Čert ví co to do mě vjelo
že jsem ji přetáhl
tu ochechuli

ale má co chtěla

Chvíli bylo ticho
sprosté vulgární
dva roky nemyté

A to byl teprve začátek

V ložnici nadzvedávaly podlahu
šípkové keře:
bez listí
bez vůně
bez květů

Po schodech šel tchoř
frajer až na půdu

Kovář
černý jako uhel
otáčel
naše srdce ve výhni
Potom do nich mlátil
jako o život

A pořád na nás něco řval
Nebylo mu rozumět

A venku
za oknem
naše kočka Líza
trhala peříčko za peříčkem
z malého ptáčka

jakoby se ptala
Má mě rád
nemá mě rád
Má mě rád
nemá mě rád - -

O pravdě

Kdo má uši k slyšení, slyš.
                                Evangelium svatého Matouše, kapitola 11, verš 15

a zase to dopadlo
mezi nás
dělali jsme že nic
ale smrad zůstával
dělali jsme že nic
ale to plesknutí
nešlo přehlušit ani tichem
poníženě se tvářící smrad
byl
byl k nevydržení
dělali jsme že nic
dělali jsme že tady
vůbec nejsme
ale smrad jako
na potvoru
ulpíval na všem
na všem kolem nás
nejhorší bylo
že ho nešlo přehlušit
ani největším smradem
jakého jsme schopni
v žádném případě
nešlo

tolik o Pravdě

O lži

Přišla mezi nás
Vonící a usměvavá

Vzala nás
za ruce
za slova - -

„Já vám všem rozumím“
řekla
„ a pomůžu“
dodala

„Nic za to nechci!

Jenom těm méně odolným
se udělá špatně

Ale časem
časem si zvyknou“

Syn Boží

Usmál se Otec: „Nejdřív se musíš narodit!“
„Proboha,“ vyděsil se Syn. „A komu?“
Odkašlal Otec, po Duchu se v rozpacích ohlédl a pravil tiše: „Panně!“
Syn hlasitě se zasmál. „To bylo tu už mockrát!“
„Nebuď prostořeký!“ zahřměl Duch.
„Promiň,“ schlípl Syn, „však ještě jedno mi prozraď: jak dopadne to se mnou nakonec?“
„Špatně,“ pravil Duch s uspokojením. „Ukřižován budeš“ - - -
                                Karel Ptáčník, Bybliáda

Možná ti nahoře vědí všechno
Možná znají otázku na každou odpověď

Tak jako děti

A drží nás za duše
(Je pravda že je nejtěžší to
co se nedá zvážit?)

A je vůbec pravda?
Jestliže je
jestliže existuje
tak - -
jak často se převléká?
Nebo je to špindíra
žijící celý život v jedněch šatech?

Bože můj všemohoucí
posviť mi na jméno pin a heslo
abych nezapomněl
čím jsem byl
kam spěju

no aby neslo
se světlo
světýlko

nebo alespoň
malá jiskřička
po mně aby zůstala
minimálně
její otisk

už okleštěn
prost vin

To jsem byl já
Já - -
Syn

O čem se nemluví

Nemluví se o tom
že ve sklepě
žije bubák
ošklivý hrbatý
a sám

sedí v koutě
je mu smutno
a bojí se
vlastního stínu
který se před ním schovává

ošklivý hrbatý
a sám

sedí v koutě
je mu smutno
a bojí se

bubáka

O tichu

manželky mlčí
milenky mlčí děti
děti jsou bůhvíkde
Bůh ví kde jsou
a taky mlčí

protože ví

ví že je čas

na báseň

na báseň

o tichu