na další stranu
Dušan Spáčil

TAJEMSTVÍ
Vyšel jsem ven - na noční ulici,
Nebe se milostně zachvělo hvězdami,
Jupiter, Saturn i Mars s Večernicí,
tužili svaly své na černém tatami.
Odněkud z dáli zazněly tiché bicí,
a v třetím poschodí, z aster na parapetu,
Frajirek holoubek se svůdnou holubicí,
startoval roztoužen k svatebnímu letu.
Ba i všem ostatním rozdouvala chřípí,
ta krásně omamná, nádherná vůně sakur,
a Amor střílel nazdařbůh své šípy,
A anděl vyšel zadarmo zpivat na kur.
Jen dole v přístavu, kamsi do temna,
na tichou řeku vyplouvaly čluny,
noc byla negersky černá a tajemná,
tak jako tisíc let staré runy.
Pak ale, jako když práskne kočí,
v přístavu divoce zařvaly sirény,
zaplály zlobou reflektorů oči,
a ženám v hlavách se rodily migrény.
Na řeku náhle padl temný stín,
té špíny dneška, co vždycky všechno přečká,
A tajemství noci té, jak smutný bernardýn,
se trochu bázlivě schoulilo do kolečka.
|