na další stranu
Ester Nowak
POSLANÍ
25.4.2026
Nebudou nás znát.
Pošleme křídou vzkaz
těm, co píšou do šuplíku
a na malou stranu chodí za stromy.
Ale bude to paní s tenisovými lokty
naraženým ramenem, anebo kolotočář
co rozeznají dech
i chůzi... Na ledu
bez ledu zakřičí:
- Strejdóóó, zlomte vaz!
Po cestě půjde pták, cizí lež
a ten, jenž nehodil by kamenem...
Občas zaskučí.
BOŽÍ MLÝN
Je políčeno.
A kdo nás má?
Komu se lapíme
do spárů nepaměti
komu se nezachytíme
rukama?
Na vodu světlo.
Pustíme-li se, projdeme.
OBMUTESCENTIA
(Zamlknutí)
1.4.2026
MINOUT CÍL?
Nepoznat kroky.
Svlečená z kůže, lehkost.
Nebýt nalezen.
Cesty se stáčejí
v odvaze
nevědět, ale ty, překonán
jinou náhlostí
nepohnut přáním
ba ani směrem slov; něvěře
o malý nehet
dnům příštím nezemřeš.
Oněmíš.
I Zachariáš
než se tak stalo
promluvil s andělem.
CHALOUPKA
Jablka v chodbě nabízejí
šero.
Kus prázdnoty
tmu na boso. Zádveří
zotvírané v chlad.
Uhaslé knoty
letních hlasů.
Spodní rým
břehu
opřený
o pápěří...
a to, co nepovím.
O koště hlava.
Hladová voda.
Ždímaný hadr
starých vin.
NA ČAS
Stihnout se rozloučit.
Snad proto
vstává
hluboko před svítáním. Tam,
kde světlo nabírá proud
klíčí zeměsil.
Zacházet
pod okraj cest?
Bojíme se. Kudyže vchází
stín...A
jednou nevyjde.
Na čelo křížek.
Jiný nás bude nést.
GENERÁLNÍ ÚKLID
Leštění povrchu.
Podlahy kuchyně
a rtěnky. Ústa
neprodyšná
k významům
až jednou vylijeme
srdce. Komu...
SHODA
Nechtěl jsi ublížit.
Ale ta chvíle
kdy bolest přikládají
na bolest...
ve slovech balzám
léčící rány
jen jen vlastní, a proto výjimečné! Neboť
soucit, daný do zástavy
končí tam, kde nejistota začíná.
Jsme sami v lese.
Strom jediný
není opuštěn.
Uvězněn v nespavosti zeleně.
SYNOVÉ ČLOVĚKA
Jsme pomýleni.
Neznámá
vzdálená.
Nesneseme sami
sebe.
Střed bodá.
Zdali terč není
z nás?
Slova
promoklá na kůži
ne nadoraz
pátrají kořen.
Prorostlý déšť
až na dno
zamženého nebe.
A ty, zraněn, úrodu
dýmů promýšlíš.
|
