na další stranu
Ester Nowak
OBEZŘETNOST
Někdy nás chrání
chuť hlíny pod jazykem.
Ne, nechtěl jsi ublížit.
Splývavou barvu
ulic, lesů pod kůží.
Na dlani
tisíc krycích jmen.
Jsi zvlášť. Který jsi.
Zkouška očí.
Vylovit rybu pouští?
Z tajemství navždy
obviněn.
O NEPŘÍTOMNOST
Rychlejší
o nevypitou sklínku
vína. Stínový host.
Nikdy jsi nekupoval réservé.
Bereme přivolané?
Strká nás do kapes
zatímco zapíráme
slova
a ryby jdou
poslední čas
v posledním roce Dosud
ulovit.
Kdo
nás má?
Poustevní slza
u stolu.
Slza
o které víme – nevíme.
O KROK
S(l)ova pálená
a pak mne suď.
Bezesná noc.
Tma hluboko
do kapes
rozednění.
Večerní věty
sypou své miliony
pozpátku
mravencům do larev
na vlastní vrub
na vlastní nebezpečí
kde sklouznout
je nemožné.
Bezednost.
Kde jsme to zažili?
Adam jde sám.
Nad sebou kroky z azuritu.
Vede se
za pupeční šňůru ženy.
PODROST
Jsme odehnáni?
Pomsta je sladká
po jablkách, anebo
je to pachuť
vzpomínajících ještě úst? Kdoví.
Den klape v prázdných sandálech
jako by čekal, zda se nazujeme.
Bude to mlha
utěšující stopy mléka
vázaná
něhou otázky
ano – ne
jak přežít.
Zhmotněná v obraz
kterého pramene.
GENERÁLNÍ ÚKLID
Leštění povrchu.
Podlahy kuchyně
a rtěnky. Ústa
neprodyšná
k významům
až jednou vylijeme
srdce. Komu...
UVIDĚT VODU
Topoly skáceli.
Podetli břízy v pase.
Paměť
po proudu nožem
zaklesli do živých vln
potoka:
bezhlavý
bezbřehý bezmála
o prst vody dolů
utíká nazdařbůh
nohy na ramena
až běda.
Kru smutnou
ze srdce lámeme.
ZKOUŠKA
Bude to bolet.
Nehledej jiné
struny.
Hlas drnká
o všednost
a hledá hrdlem
hmat.
Jsme nasucho?
Slzy
prolévej
až k proudům
jež kazí obrácený směr
až nespočinou
přáním nejjemnějším
tam
kde lze ne-ulpíváním
zaklepat.
Kam vstoupíme...
nevíme.
HROTY
20.1. 2026
Snad
nebude to náměsíčnost
co vystaví nás
příkrosti věcí.
Měsíc ji pase
cvičí ke šťastnému návratu.
Ale my.
Somnambul paměti pěstuje
květiny za oknem:
Paprsek denní.
Paprsek noční
podřezává svíci.
Vosk pláče.
Krvácí
vlastním kořenem.
|
