|
na další stranu
Eva Hrubá
VEZNAMENÍ BLÍŽENCŮ
"Jsem to, co si o mně myslíte, avšak je tomu právě naopak"
Ave Aburh
narozena 19. 6. 1951 v Nymburce.
ZDŠ, SVVŠ, SZŠ, LIDOVÁ JEŽKOVA KONZERVATOŘ (obor: literární žánr, divadlo poezie, autorské divadlo)
Rehabilitační pracovnice, vedoucí Klubu mladých, svobodné povolání /divadlo AdiEH, básnířka, režisérka, autorka, herečka, interpretka, v rádiu Patriot autorský pořad Nadřeň, výtvarnice digitalart, fotografka. / Žije v Nymburce.
Právě v tento okamžik vstupujete do nikdy nekončící poezie, do malého domku blízko řeky, na které se kolébá loď, v níž sedí postava a cosi píše. Tady se můžete zabydlet na krátký I dlouhý čas, je vám dovoleno prásknout dveřmi, když vás slova začnou obtěžovat, mate možnost otevřít okno a volat juchuuuu tralala, kdyby vám náhodou některá z basin způsobila radost a vy jste šťastně zaboření v poetickém dramatu I barevných metaforách chtěli ťapkat I snít, možná I zaplňovat svou otevřenou mysl dalšími a dalšími myšlenkami a dotýkat se dotýkaného. Pokud se tak z male části stane, pak jste jedineční nádherní oduševnělí Pieroti, kteří umí tančit smát se I plakat, a tento dům, jež stvořen je z hudby písmen, slov, vět patří vám po celý čas, který nám byl dán, abychom ty a já prošli světlem I tmou do krajin mléčné čokolády, pomerančů, úhořů I štik, kam se podaří vstoupit a prolnout se do vůně jen a jen nám. Jsi vítán vzácný čtenáři, a proto vkládám se podobně jako záložka do knihy doslov. Vkládám se pro budoucí potrhané stránky této knihy, kterou možná nikdo neotevře. Možná je dobré doufat jako doufá strom, že ho nezlomí dunění vichru či blesk, když bouřka se pere se sluncem, jako doufá okamžik letmého rozhovoru, že nebude zapomenut. Vkládám se do slov a vcházejí romaneta.....
Takto jsem otevřela svou poslední knihu "Něžná nahota pravdy ".
Už nejsem nejmladší, dalo by se říct, že stařena, za můj život jsem tu zanechala pár dotyků, které se časem vymažou, nebo je smyje voda z rozbitého kýble na schodech k Parnasu jiných a věhlasnějších.
Má první báseň otištěna ještě v papírové podobě, tedy časopisecké v Divokém vině, byla tato:
Jednou se splaším už stará kobyla od které to nikdo nečeká
Rozbořím ohradu
A vyběhnu
Za mnou divoké oči a štěkot vlčáka vydupaná tráva bez květů
Přede mnou Velká pardubická
Potlesk a plan sedadla
Ještě vím jak se vyhrává
Dívejte se to jsem já
Od té doby se stalo tohle všechno:
POEZIE:
Jen jednou ponejprv(MF1981- sborník
Oheň (Profil.1981) - sborník
Chebská ladění (Cheb1985) - sborník
Koh-i-noor (vlastním nákladem 1983)
Smekat se po slzách do smíchu (vlastním nákladem 1987)
Nevídané- nevydané (vlastním nákladem 1990)
Svatžena (Ústecký expres 1992)
Doba (samizdat – za pomoc přátel)
Svlačec na bodláčí aneb stouhou na podešvi (Kladno- Nymburk 1993)
Klopýtání kardiogram blázna (Silueta Pardubice 1996 za podpory Vlastimila Venclíka)
Láska je když (Silueta Pardubice 1998 za podpory Vlastnila Venclíka)
Terče mezi terči (Výbor národní kultury 1999 - sborník)
Století neznámé buď požehnáno (Výbor národní kultury 2000)
Na druhém břehu (sborník Unie českých spisovatelů 2002)
Vyhoštěný anděl (vlastním nákladem CD nahrávka 2004)
Vteřina z okamžiku (vlastní náklad a grant města Nymburk 2013)
Ptáci z podzemí 2013, Rybáři odlivu 2015, Řeka úsvitu 2017, Delta domovů 2019, cesta k hoře úsvitu 2020, Ohlédni se, nezkameníš 2021, Chléb pouště 2022, Poslední zhasne 2025 (almanachy České poezie Stibor a spol.)
Proměny a emoce mnoho chuti (kolektiv autorů)
Bezbřehá závrať (vlastní náklad, grant města Nymburka 2017)
Dámská jízda (Kmen2018)
Literáti na trait 2021, 2022, 2025 (Epika, František Tylšar a spol.)
Poezie2023, 2025 (Epika, František Tylšar a spol.)
NĚŽNÁ NAHOTA PRAVDY aneb hrubé jemnosti (za podpory přátel a grant města Nymburka, Kampe2026)
Divadlo poezie AdiEH je 45 let na scéně v různých proměnách, z velkých projektů, jako byla adaptace klasiky Manon Lescau, (J.Prevost), Petr a Lucie (R.Rolland) či Hašler Vlastmila Venclíka, Potichu doticha(žánrově Lanterna magika) Evy Hrubé, vstoupila ktitulům autorského divadla jednoho herce Papírovej svět či Výtah do ráje, Rekviem za lásku, Mezi přistání, Vůně pomeranče. V posledních letech přechází do klasických recitálů, avšak s atributy divadla poezie s "gospel zpěvačkou" Lídou Žembery.
Evě Hrubé se přezdívá Miroslav Kovařík (recitátor) v sukních. Je nepřehlédnutelnou osobností v interpretaci poezie a českou autorkou poezie v literatuře 20. a 21. století. Herec Jiří Štěpnička ji v Malostranské besedě vysekl poklonu slovy: "Nic tak úchvatného a kultivovaného jsem dlouho neslyšel, vy nerecitujete, vy básně hrajete.'
Další publikace: časopisecky Tvar, Čaj, Vlasta, Lidové noviny, Tvorba, Kmen, Literární měsíčník, Literární noviny, Mladá fronta, Luk, Dáma, News.cz, Mozaika, Divoké víno, Neireport, Mladá fronta, Nymbursko (lektorka Koutek poezie, Nejsem Popelka) Čs. rozhlas, Čs. televize, Snídaně s Novou, TV prima,TV Barrandov, celovečerní dokumentární film (produkce Memoria Artis)" ave Hrubá"
Co se stane dál, nevím. Možná už jen budu žít s poezií v duši a na cestách za opravdovostí.
ČAS KDY SE VRACÍ LÁSKA
Je večer
Vyzvání klekání
Město se zastavuje v tento čas poklidný
Nespí Sní
Má oči zavřené Má tiché rty
Vyzvání klekání
V ten čas otvírá okenice blízko veřejí
dar zvonů
Je večer jako každý jiný
a pokaždé tam někde v síni každého domu
sedí
na zemi v šatech světlo I stín růže I Kopřiva
v rozšmajdaných botech moře a řeka I vítr a proudí všechna srdce zvonů
Nikdo je nevidí a přesto slyší jejich tep
Klidnou a pravidelnou hudbu
Klekání vyzvání Ve všech ulicích jdou jeho ozvěny
a schody k domovům se přibližují
Zvláštní chvíle
Je večer Vyzvání Klekání
Je čas kdy se vrací láska
PRODAVAČKA RŮŽÍ
Chodí po ulicích
zastavuje se v předzahrádkách tichých restaurací a nabízí radost
... kupte si vůní a dotyk..
v čase kdy se méně objímáme
v čase kdy se bojíš polibků
v čase kdy se ti nechce víc než nic
v čase našich životů uprostřed obav i rebelie
Prodavačka má smutný úsměv V košíku sklopené hlavy čajových i rudých růží jako by chtěly říct
..vezmi si mne pro někoho kdo tu s tebou nesedí v podzimu kdy proutěná křesla jsou vystlané dekami a několika zatoulanými lístky ze stromu přes silnici...
Vchází do kina kde nehrají
Vchází do divadla kde na jevišti stojí Pierot Na prknech okvětní lístky tentokrát z malých sedmikrásek které už nekvetou
Vchází do obrazárny a sama promlouvá ke Slunečnicím Van Gogha a Moně Líze
Koncertní síň šeptá Romaneto Josefa Myslivečka
a Jakub Arbes pláče
Prodavačka růží jde ulicemi
a nikdo ji neodpovídá
Nikdo je teď usazené v nitru lidí
jako když zemětřes roztrhá zem která se neumí bránit
... kupte si..dám vám je..
nabízí stokrát za den i noc kousek zahrady aby uvadlé duše zezelenaly podobně co čerstvě vyroslý tenký stvol nového stromu
Není přece jen uzamčenost
Není přece jen beznaděj
Není přece jen zatrpklost
Je i tikot hodin v kterých se zhudebňuje život
Vzpomněla jsem si na tvoje oči Horké čokoládové pusinky v odlesku mých tehdy když jsme jeden druhému kupovali růže
Vzpomněla jsem si na blankyt jezera v odpoledni kde jsi se na vozíčku dotýkala nohou pěny maminko
Vzpomněla jsem si na sebe kdy v předsálí noci stála smrt
Vzpomněla jsem jak voní Petřín a obrazy v jeskyni Mistra Reona
Uslyšela jsem sebe a tebe a nás
v tu chvíli kdy prodavačka růží odcházela
KLAUN
ZÁKAZ KOUŘENÍ
ZÁKAZ PODÁVÁNÍ ALKOHOLU
ZÁKAZ STÁNÍ
ZÁKAZ VJEZDU
ZÁKAZ ZÁKAZ ZÁKAZ
pozor Vyhláška hlášení rozhlasu v roce 2021 Neočkovaní na Covid mají dištanc
Nikam bez vakcíny
to abys věděl člověče že se má poslouchat
jste označeni Jste viděni
Nežádoucí
Zákazy a příkazy
NEVSTUPUJTE NA KOLEJE
NEVSTUPUJTE DOKUD VLAK NEZASTAVÍ
NEVSTUPUJTE PADÁ OMÍTKA
NEVSTUPUJTE NA PŘECHOD PROTOŽE TRAMVAJ MÁ PŘEDNOST PŘED CHODCEM
ZÁKAZ MYŠLENÍ PŘEMĚNĚN NA NOVÉ MYŠLENÍ
NOVÉ MYŠLENÍ OPRAVENO NA SOUČASNÉ
ATRIBUTY ASOCIÁLNÍHO STÁTU převedeny na sociálně kapitalistické vydírání
PROTOŽE STÁT NEMÁ ŽÁDNÝ DŮVOD
ZAŠTIŤOVAT PRÁVO
KDYŽ PRÁVO NENÍ PRÁVEM
Jen nohsledem politiků
A NEURČITÁ neurčitost všeho je přece podstatná pro zákazy příkazy a fungování tohoto světa
Tudíž nařizujeme vám žít svobodně jen ve vaší mysli
PRŠÍ
SEDÍM V TRAMVAJI
SLYŠÍM Z POVZDÁLÍ "příští stanice Karlovo náměstí Přestup na metro trasa A a C linky S "
ZA OKNEM SE POHYBUJÍ LIDÉ
CO PLNÍ ZÁKAZY
CO NEVSTUPUJÍ
A MOŽNÁ I ZAPOMÍNAJÍ MYSLET
MEZI TĚMI VŠEMI JDE KLAUN
SUNDÁVÁ SI ČERVENÝ NOS
A HÁZÍ HO KOŠE
KTERÝ JE PŘEPLNĚN KELÍMKY OD KÁVY
PLECHOVKAMI OD PIVA
A LAHVEMI OD LASKAVOSTI ALKOHOLU
SKLOPÍ OČI
V BÍLÉM OBLIČEJI
KTERÝ SI ZAPOMNĚL ODLÍČIT
SE OBJEVÍ SMUTEK
HLAVU VSUNE HLUBOKO DO RAMEN
VELKÁ RUDÁ ÚSTA SEPNE JAKO ZIP
PRŠÍ
KLAUN SI OTŘE PRSTEM TVÁŘ
ROZHLÉDNE SE
JAKOBY SE BÁL ŽE TI VŠICHNI OKOLO
U V I D Í JEHO S L Z Y
Zákazy zákazy příkazy zákazy
a ovce
Beeeee
O SNECH
A kolik máš snů v jednu noc ?
Jsou barevné ?
Zeptala jsem se rána které se lačně probouzelo Protahovalo se ve světle do kterého vstupovalo slunce jako věřící do chrámu Tak tiše že jsem slyšela svůj dech a rozechvělé srdce i šustění kůže na hřbetu dlaně Ráno se hrnulo ke stolu s bílým ubrusem a kyticí lučních květů která připomínala obrazy starých mistrů Jejich nečekanou nekonečnost věčnosti
Kolik máš snů v jednu noc?
Pověz mi !
Ráno zrůžovělo polibkem dne a všemi vůněmi čerstvého chleba a másla a mléka v hrnku oprýskaném od každodenních dotyků s ústy od drobečků které pečlivě sbíralo nasliněným prstem a polykalo jako hostii Ohlédlo se přes nahé rameno a z jeho úst vzlétli všichni andělé světa se smíchem a radostí brebendili dffddfao Tatata ddduuj tat tu ddddd luuu jeeeee
Nerozuměla jsem všemu ale jeden z nich co podobal se dávné fotografii v mém albu vzpomínek se zastavil v letu Okouzlena každým počátkem každé vteřiny všech mých dnů čekala jsem na slova
Vzduchem se linula průzračnost
"O snech to není...ale o křídlech
Nezapomeň....!"
Jsou místa
Kde Bůh chodí pěšky
Prochází mezi kopci a vzhlíží nahoru
Protože ví kde jsou hvězdy
co padají dolů pro štěstí
Nosí je po kapsách do kterých si ukládá unavené ruce
a pomalu je vysypává
aby jich bylo dost pro všechny
Jeho ruce na kterých jsou dotyky celého světa který se snaží obejmout
Pod kloboukem oblohy stojíme my lidé a nechápeme
že nepochopitelné cesty našich životů jsou cesty víry
ať je jakákoliv ať je v cokoliv
Jsou místa kde Bůh chodí pěšky
a mezi slzou a zpěvem jsme my všichni požehnání i vyhoštění i padlí strážní andělé...
Možná právě teď je ten správný okamžik
Vyhladit rozoranou duši
Objevit průzračnost
A přiblížit se
|
