na další stranu
Ester Nowak
PŘÁNÍ
Čas ztemnělý.
Nepadala hvězda.
Přál jsem si
abys jen Byla…
Nepoznat chuti jablka
posledních prvních lidí.
Věděl jsem, že slepí
pletou si dvojníka s andělem
tak jako my vpíjíme se
bloudíce o Věčnost.
Slyším hlas
který ji probudí.
ODSTUP
U huby doutnák
slova na hromádce.
Říkají Láska
neslibují nic.
Bolehlavě
na honem
stoupá, stoupa…
Nit hoří rychleji
až k zapadnuté brance.
Povadlá paměť
v suti sluncí hoří.
Suk Nestolu.
Spěchají, zohýbáni
ke škvíře za domem.
POMALOST
Písečné slunce
ořezává stromy.
Měkká dlaň
cosi se svírá.
Nebolí, než pomalejší
údy, stárneme.
Mládneme do duše.
Jednou
jiný přivoní.
VÝVRAT?
Zbyli jsme si.
Opravdu?
I cesty z písku
jednou zaroste
svlačec
spadne plot
anebo přes kolánky
přeleze sama zahrada
jarní zelení.
Mám pokračovat?
Zbyli jsme si.
Je třeba okopat
záhonek za oknem.
PONOR
Vlny se smrákají
a jsou to vrásky.
Nebe je plné hvězd,
když slunce rozetneš.
Bezhlavá tma.
Tma soustředná...
Polkneš.
Vydechneš.
Přístřeší?
Nene.
Zavane žízeň za obzor.
PRÁH
Ticho
suché tak na muší zívnutí.
A nejen herbář
vzpomíná.
Polknutí na prázdno.
Světlo
na počest hostů
zalévá zápraží…
Spěšno až k polím.
Host?
Navléká
jižní nit, přiletí
po okruží prstenu.
OHEŇ
Kůň okřídlený
k ráně:
Ostruhy pálí
žízeň hasí déšť.
O kolik bližší
je-li horkost vně
a ona není!
Strach věcí.
Srdce kamene.
|
