na další stranu
Ota Karel
JAKO ŽÁČEK
Říkám si to nejmíň posté:
moc rád bych psal básně prosté,
s humorem a bez vytáček,
tak trochu jak Jiří Žáček.
Kdyby se to podařilo,
moc by mi to bylo milo.
Má to ale jeden háček
- neumím to jak pan Žáček.
JSEM JENOM HLUPÁK
Jsem jenom hlupák, co si prostě žije
a čte si básně. A taky je má rád.
A nechává se hýčkat křídly poezie,
když večer vázne a nechce se jít spát.
Jsem jenom hlupák, co rád básně prosté,
ze kterých sálá hebký lidský hlas,
ve kterých rým se rozvíjí a roste
a nalévá se jako žitný klas.
Jsem jenom hlupák, vzdělání mi chybí
a často sebou nejsem si dost jist
a přesto všechno nejvíc se mi líbí
mít v ruce knížku a v ní básně číst.
SAMOŽERNÁ
Čtu si furt dokola
básně, co mám tak rád.
Je jich však pomálu
- tak si je musím psát.
Básník je jako pták,
vylétá do výše,
každý má nejraděj
to, co sám napíše.
A když pak čte si ve
svém díle básnickém,
pokradmu stává se
sám sobě klasikem.
O NOVÉM SLOVU
Nauč se denně jedno nové slovo
a napiš na ně ve svém srdci báseň,
vlahou jako první pohled
při ranním přivítání.
Dej do té básně skořápky snů,
zadřených pod nehty zapomnění
a víru nedospalků, co mlčí v příšeří
navzdory ranním kávám.
A nechej slunce pohladit to slovo
až zprůsvitní jak letní povětří.
Pak bude veselá ta báseň
a plná díků a zeleně
vonící po touhách.
Ale nesmíš tu báseň napsat na papír
aby neshořela v ruinách času.
Jen v srdci si ji uchovej
a shlížej na ni jako Bůh,
který se právě naučil
své další nové slovo.
|
