literární časopis založený v roce 1964

Vítězslava Felcmanová

O HVĚZDÁCH

Prohledám nebe
a potom sebe,
hvězdy jsou v očích dětí.
Tajemné světy
kam hvězdolety
nedoletí.

O LESE

Poslouchej les
jak voní,
borovice své koruny kloní,
ale smrky hledí výš,
až do nebes.

O LUNĚ

Je noc,
Luna spěchá na pomoc
básníkovi
a ten slova loví.

Jenže pak
Lunu zakryl mrak.
Půlka sloky
jako nedopité loky.

Je ráno.
Dílo navždy nedopsáno,
básníkovi
nikdo nenapoví...

O DEŠTI

Snad je to tím, s kapkou deště
já budu plakat ještě,
snad mi slzy sluší,
proč je tedy vítr suší?
Snad je to tím, že v knize
bývají i moudré vize
a snad proto mívám snění,
že všechno tak hloupé není.

O SMŮLE

Těm, kdo smůle věří:
sotva vyjdu z dveří,
přeběhl mi cestu kos.
Černé peří,
žlutý nos.
Jen aby mi smůlu nepřinos.