literární časopis založený v roce 1964

Vítězslava Felcmanová

MOST

Ne do sebe zahleděné oči
Ale vznešenost
Ze slov staví most
Přes vlny co do víru se stočí

když pod námi nenávisti proudy
zuřivé řeky
poklidné věky
rozboří jistotu rodné hroudy

Možná nezbývá naděje žádná
však mysl klidná
a slova vlídná
svalí dolů všechnu tíhu bahna

Čistá voda přes balvany letí
nebraň se tomu
a vrať se domů
pryč je smutek, vklouzni do objetí

USÍNÁNÍ

Někdo už tmu nechtěl snést
Praštil do stolu
Rozletěly se střípky hvězd
V kupách pospolu
Někdo už se nechtěl bát
Otevřel oči
díky nastokrát
Už se neotočí
Někdo popřál dobrou noc
Už nechtěl hraní
A tak měsíc přišel na pomoc
Při usínání