na další stranu
Olga Nytrová
BÁSNĚ NA PROSINEC
ADVENTNÍ ROZJÍMÁNÍ
Někdy ti tón hlasu
a pohled náhle
daruje odvahu
o které lidská bytost
netušila že ji vůbec
může mít
Jsou zázračné okamžiky
naslouchání a důvěry
vnímáš vánoční kouzlo
a příslib nad který není
ZTIŠENÍ
Vánoční pokoj
se rozhostil v mojí duši
Po nečekaných pádech
a zraněních
do mé bytosti vchází
radost, naděje a sny
Zkoušená mysl ožívá
kouzlem růže z Jericha
a otvírá zázrak Vánoc
CÍTÍM V DUŠI POSVÁTNO
Vzpomínky se ztišily
bezhlasé hlasy
chodí se mnou po sněhu
Bílá v kraji je nejčistší
po modlitbě
očekávám Boží blízkost
Obdarované srdce
se otevírá jako vzácná
nikdy nespatřená květina
a ty náhle víš o cestě
s vůní tajemství a daru
ŠEPOT VÁNOC
Vánoce minulých let
dětství a mládí šumí v nitru
jako horský vánek vzpomínky
Jejich dech zahřeje srdce
zkřehlé životními bolestmi
a ztrátami
Objevíš v sobě vřelý klid
a vděčnost poznání toho
co patří ke Tvé životní cestě
ke tvým milovaným souputníkům
Vztahy jsou nám propůjčeny
ne vždy na tak dlouho
jak bychom si přáli
Čas společného bytí
není v našich rukou
Je v naší mysli
v poděkování
které přejde tiše
přes naše rty
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji za ticho v duši
za otevřené srdce
které chce vnímat
slova i vzlyky bližních
za cestu kterou chráníš
svým ramenem i slovem
Ty který jsi nám dal všechno
a my vůni spásy cítíme
na dně duše
|
