na další stranu
Eva Frantinová
ANI ŠUM
Máš doutnák na báseň?
A když to chytne prachy?
Všechny své činy na záložním risku?
Otisky dlaní v přímořském písku?
Odpočívej v sociální síti
natažené mezi lípami
které pokáceli
U domů dálnice u dálnic markety
Souhvězdí Průzkumů a Ankety
„Tihleti malí budou žít na Marsu
za nás to vybojujou
jiný svět
uvidíte…“
řekl mi jeden z tatínků u marketu
a rukou ukázal
na blond klenotnici u svých nohou
Markétku:
„Jsem jako zlatník
noc co noc nespím
Dřív se báli zlatníci jen v Americe
když zamykali krám
Došlo to i sem
A druhá dcera?
Píše jadernou diplomku
Já tomu nerozumím
Chybí ideály
Pamatujete narvaný sály
Přednášel jsem počítačovou gramotnost
Po revoluci všichni věřili
že to bude pro nás
To všechno
že začneme jinak
Á i bé i cé
Dnes do sálu nedostanete nohu
Mluvím k nim vy volové
V Indii planou nadšením chtějí znát a umět volové
sály jsou tam plný
mám tam pár přátel
kdo jde ráno pro novou klávesnici
nemůže dospat
A corona?
To je jen o našem chování jen o nás chápete
Loni letělo několik miliard lidí na světě letadlem
Několik miliard
A kdyby se protrhla přehrada u Asuánu
Zaplaví to všechny lidi v Egyptě
Spláchne je v pár minutách
Kolik je lidí poznáte podle nočních světýlek
Praha má jedno
Egypt svítí po délce celého Nilu jako řetěz
chápete
Nejsme nic
Hlídají to vojáci
Vodu
kterou napouštěli tři roky
A stačí jeden otřes
všechny by to spláchlo
A Čína…
když jsme byli malí
učili nás o zaostalosti Číny
o políčkách…
kde jsou za padesát let
když jsem byl malej dal jsem si sám dohromady rádio
nikdo mě to neučil
narodil jsem se s tím dávat dohromady rádia
máma tomu nerozuměla
její máma nerozuměla jí
tak jako my nerozumíme těm malejm
dcera mi klidně řekne
chci žít na Marsu tati
přestěhuje se tam možná celá její generace
dá si dohromady svoje rádio
my neuslyšíme ani šum…“
PLÁPOLEJ
Jsi polétavá nečistota
pořiď si čističku vzruchů
bezhlučný provoz virtuální objetí
něco pro osamělce
právě běží výstava Křehkých
mám tam plátno Strach z nedostatku zboží
jenže zvyšující podsedák
k bohu nikoho nepřiblíží
natož košerování nádobí ve Vltavě
(chodí tam paní M.
aby ušetřila za vstup do mikve a za rabína: „ Jde o rituální ponor
pod dozorem
smalt
i litina nepohlcují vepřové pachy
jen se sklem chodit nemusíš
a voda musí být tekoucí
přírodní…)
natož projektor milování
který nás rozbalí na stoly
vezmeme se přes zdi
na Den uzavřených dveří
on jediný otevírá oči
ach odlehčený život
zadýchaná smetánka
v kelímku let a dvě deci
kdypak si zase zahraji Melodická kvičení
a Tam kde šumí troud
plápolej
jednou budeme zas malí
sáhnou si na nás mraky
pošlapané zázraky vstanou
dlaně prostých lidí
a možná uvidíme přelet divokých husí
místo opeřených dronů
youtuberingu instagramingu čumingu
závidím Nezvalovi
každý den rychlostí světla
vyzvedl jednu báseň
na kterou neznáš heslo…
ROZHOVOR S KRISTIÁNEM
„Kolik vám je let paní učitelko?“
„Pětašedesát…
A řekni co mám dělat?“
„Plakat a umírat…“
|
