na další stranu
Eva Frantinová
Jiří Anderle: Variace na téma Pierra di Cosima „Simonetta Vespucci“ (Kleopatra)
1974 suchá jehla, mezzotinta, 51 x 36 cm
POŠTA
Je hezké révový list číst
a místo písmen mezi prsty bořit se
do zelené srsti...
LIS
Přes inkoustový toner vína
jak karty tiskne naše dny...
(než vytáhneš - tu poslední...)
RTĚNKA A HOUSLE
Nad barem Maddona
Iči
v okně se líčí
a dole zrna kávy
- delegace
potřásá rukou vůně na Nerezovém place
a dole víno
s rybou v síti soli
u křesla v kterém psal by Campagnoli
Ostrovní sonátu
již toužíš cvičit
než nalíčí se Iči
JE TICHO MEZI HROZNY
Ale ony slyší: vymetá slunce
židle stínů mezi listy
(ó zátiší které je hodno
Picassa i Goyi!)
Tak rozhrň obraz
v rámu z révy
lis - oko básníka
nech projít!
STŘEP
Nad myčkou krouží křik:
nebesa za záruční list!
Ve kterém ze zoufalců zůstane ale
aspoň zmínka
až pukne tvá
(srdeční)
sklínka?
OTVÍRÁNÍ SRDCE
Trezory síní sladce naříkají
úplně stejně v každé době:
to když se - pozemšťané -
páčidlem firmy Služba
přibližujem k ráji...
ZPRÁVY NA DNĚ MOŘSKÉM
Vysílá bez vypnutí elektřiny
televize... (a koho zajímají
v bytovkách lastur stíny
život Korálu Velikého
tvá báseň v láhvi
- krize?)
ROZKROJÍŠ CITRONY
A šťáva prýští
do misek s ledovou tříští
a citron podobá se oku - na řezu
když svěřuje se nerezu
než sevře naše ústa
jak prosí: léto zůstaň!
LAZEBNÍK LOŠINJSKÝ
A ještě žije taková zeď
(před ní i za ní nejsou vily ani vlk co vyje)
po které jako po zarostlé tváři
přejíždí břitva
- melodie...
NOC V OBLEKU
Tak jako dýky
sklapne oranžové slunečníky
a uloží je do kapes
nad nimiž roztahuje křídla
vázanka - plná hvězd...
NÁVRAT Z HVĚZD 2
Co navrátilcům ukážeme příště?
Slova z úst mobilů naše ústa němá
Pet lahve snění - vrakoviště
když četli jsme si (na papíře!) Lema
táákové obrazovky - notebooky
jak prsty zážitků češou je - paruky
violu jež zní v chrámu u moře
myš v komoře
tu kterou také plašil pocit beztíže
když rušily se halíře
a nad vším smích smích paňáců
z usedlostí i paláců
a tváře v Dur jež přehlížejí molly
na raftech sjíždějí řeku Coly
nocují ale U vinného patníku
a ještě Milušku z kiosku v Braníku
tam na konečné stanici
Kája i dospělí ji obíhají
se lžící
a ještě báseň
kterou (věříš)
začnou lety
Tvořivých na Vesmírné parapety...
HODINA HOUSLÍ
Paní učitelko já nechci
hrát závodně!
DRUHÁ HODINA HOUSLÍ
Já nechci být umělec
- mně stačí že hraju!
NA CHVÍLI SI TO VYMĚNIT
Se zdí co žije na jihu a sálá
- plotýnka která žije z mála...
KRÁTKÝ RAUT
A naše životy - nic než pěny
které na toasty maže
osamění...
NEROZBITNÉ BAŤOVKY
Když slza sestupuje z oka po laně
na tváři našlapuje
slaným vibramem...
JEN JEDNO PÍSMENKO
Ubít na váze - píše dítě
a my si v jedné chvíli představíme
štíhlá těla
stejně jako vraždu...
MILOVANÁ TVÁŘ
Podlaha kterou zabrušují léta
- hvězdný prach suků létá...
OBAVA
A co když kotouč času
na sklo - životy
brousí ornament prázdnoty?
|
