na další stranu
Zdeněk Sosna
Jiří Anderle: Zmrzlina I
2000 akryl na bavlně, 115 x 135 cm
SYNOVI
To krev mé krve
v žilách ti proudí.
Že člověk urve
vše, na co narazí,
a ještě soucit loudí
- největší parazit.
Ty na své pouti
sklízej, co zaseješ.
Jinak mě nasereš..
DO NITRA
V kamnech to praská.
Za okny tma je.
Čas – další vráska.
Když noc už zraje,
čtu si tu báseň
napsanou jenom pro mě.
Pak se mi zdá sen.
Nejsem sám v domě
jen se svým stínem.
Je to o něčem jiném…
TAK TO CHODÍ
Síla je i v odhodlání
přiznat si slabost.
Smutek a radost
- dvě strany jedné mince.
Na stejné přímce
tu vedle sebe leží
i pravda se lží.
Vše stále ve hře je.
Láska tě hřeje,
však moji drazí,
co jednou vychladne
- studí a mrazí.
Člověk zas vyhládne.
Zase má chutě.
Myslí na Alenku a Lenku.
A vzdychá miluju tě…
ZPÁTKY DO LAVIC
Když člověk vyroste
ze školní lavice
- do světa vyhoštěn,
chtěl by zas vrátit se.
Učit se násobilku,
hrát pod lavicí lodě,
pak dát si pohov chvilku
a kouřit na záchodě.
To až tak v sedmé třídě.
V osmé se dvořit Lídě
- nosit jí aktovku
až domů před dveře.
V devítce zase Věře
přenechat taktovku.
Můj Bože, ten čas letí,
že je to k nevíře.
Tak nějak od desíti k pěti.
Čím starší, tím víc děti…
EVĚ
Přeju ti radost
- plnou nůši.
A světlo v duši.
Nezvaný host
je vlezlý smutek.
Přeleze plůtek
a mezi dveřma
škvírou se protáhne.
Zábrany nezná.
Po bolu prahne,
však k tobě nemůže.
Přes tvůj práh ne.
Na nic se nezmůže,
kde radost bydlí.
Tam nemá volnou židli...
PROZŘENÍ
Když podvečerní procházkou
za svitu měsíce
poté,
co odbočil jsem ze silnice
a jen tak bos vkročil do háje,
kde mokrá tráva je
místy až nad kolena,
a vůkol samý klid,
ticho, jak pěna,
jen slabě stromy šumí
a země sladce sténá,
vše voní a chvěje se,
jak v roztoužení žena,
kde vánek duši lahodí
a srdci pěje píseň,
kde tíseň není žitím,
žitím je hlad a žízeň,
v té chvíli,
v mocném vytržení,
již dlouho od silnice
- šlápl jsem na hovno.
Hovno jak pěst.
Hovno, jak jitrnice.
Já tehdy přišel o iluze.
A píšu o tom zvěst
určenou učeným i lůze…
SVĚT SE NEZBOŘÍ
Věhlasný prorok
prorokuje pokrok.
Ale jen o krok.
Vlastně o krůček.
Ten má rád rock,
a ten zas bůček.
Jisto, že kráva
nepřestane bučet,
koule se točit
- a lidi trojčit.
Svět se nezboří.
Ne z vůle Boží…
VE FRONTĚ
Na stará kolena
jeden dvě hole má.
Už nemá zuby,
ani co do huby
a slyší hlasy.
Jen toulaví psi
se k němu hlásí
a v parku holubi.
V noci, když spí,
ve snu je někdo jiný.
Zbaven pocitu viny
za svoji starobu
- ve frontě do hrobu..
ŠUPLÍK JOHNA HEBRONĚ
Dál smysl života
v mlze se mihotá.
Neví to učenci.
Snad jen, že učeň jsi..
|
