na další stranu
Petra Roubalová
 >
Jiří Anderle: Variace na Vermeerovo téma „Dívka čtoucí dopis“
1999–2000 akryl na plátně, 180 x 150 cm
NEVYSLOVENÁ SLOVA
Obávám se pletek
a tak se pletu
Zaplétám do slov
každý vlastní vlas
Ticho mi krade slova
někdy celou větu
jemu nechávám
svou spásu napospas
Pořád se píšu
a pak se zase mažu
Bojím se slovem
vlastní slovo porušit
Z každého slova
malou oprátku si vážu
hned zpátky beru
co chci vyslovit
Že žiju ráda mám
a žízním
A nemůžu se shodnout
sama se sebou
Se svojí malou tichou
nerozhodnou trýzní
v níž víra má
se mísí s nevěrou
Pláču a šeptám
bojím se říct více
vždyť by mě možná
někdo uslyšel
V tichu si spílám
nadávám na tradice
chci skládat slova
na papíru běl
Moc bych totiž chtěla
aby moje slova
ta s výmluvností
téměř nulovou
byla krásná ušlechtilá nová
jak taková
slova z lásky jsou
A tak tu tiše šeptám
zcela bez odvahy
že si moc přeju
a že jsem ta pravá
Jednou se dočkám
jak kytka svojí vláhy
když se mi ze slov
nerozskočí hlava
A tak se pořád píšu
a zas mažu
bojuji s tichem
slovo za slovem
Vždyť sama sobě
zdrženlivost kážu
v ticho proměním
ta slova před Bohem
Nechci se hádat
a bojím se říct více
protože nevím
kdo mě bude číst
Otevři oči
a čti si z mojí líce
můj papír je pořád
čistý list
|
