na další stranu
Jaroslav Holoubek
Jiří Anderle: Na závěr milénia
(Variace na Mantegnovo téma „Ukřižování“)
1999 akryl na plátně, 190 x 245 cm
ZAMČENÝ KLAVÍR
Té noci odešel ze sídliště náš panelový dům,
všichni si bláhově mysleli, že se někde zachytí
do sítí virtuálních map.
Jenomže v surrealistické poušti
se zbláznil a skryl se v srdci světa.
Vydávám se za hudbou,
do poloviny kopce měsíc běsní,
šikmý déšť trvá na svém,
brodím se v divadle po kotníky vodou,
zamčený klavír
se zase dívá do své duše.
Fotografický obraz 90. let
provedl něco s časem,
z dlažby vyrůstají peníze,
kůň s revolverem pobíhá za zdí kolodějské obory
a hlavonožec na bruslích přijíždí na labutí slavnosti
po golfovém hřišti k deváté jamce až k nohám Hieronyma Bosche.
Pošetilé duše naše zjitřené předstíranými fantaziemi
pracují s dychtivou radostí,
jako když si pozemský otec hraje se svým dítětem.
A vy dál tancujete, jak si vůdci zamanou,
na patře přilepený pocit studu,
svědomí zahryzlé do mandlí,
zase už umíráte v kleštích budoucnosti
a vydáváte skřeky ne nepodobné zpěvu ryb.
Na rozpálené střeše krematoria
zemdlený Ježíš na kříži tancuje symfonický breakdance,
dřevo sem, dřevo tam,
falešně vyhrává rocková kapela ze Sudet.
Pozůstalí se překřikují,
že Bůh je všude, jenom ne tam, kde má být.
Moje úchylná mysl našlapuje po klávesách
za oknem v květináči
a pozoruje, jak muž se ženou
si posílají oheň a vodu
na listě papíru popsaném verši.
Mohlo se to stát kdekoli,
ale stalo se to tady,
láska je jako píseň,
slyším ten klavír do zahrady.
|
