literární časopis založený v roce 1964

Jaroslav Holoubek

NEDÁVNO

Jen co jsem se zapsal se do vědomí rostlin,
biologické hodiny hmyzu mi to už neodpustily.
Ale co když se to dalo předpokládat?
Náhle bylo všechno jinak.
Probudil jsem se jako Bitva Na Bílé Hoře.
Co se to se mnou stalo, dneska je nějaký svátek?
Uprostřed zahrady se ranní světlo míchá s tmou
a ryba má v té vodě žízeň.
Doposud za sebou táhneme koš plný jablek sváru,
jedna dvě nejistoty nedovolí keltské krvi schnout.
Ve chvíli, kdy život překračuje svůj stín, je rozhodnuto,
starý Žid ještě mrmlá:
A bože nech nás žít, jakož i my tebe necháváme.
Pak jsme se zastavili, obora ví, kde jsme, a najde si nás.
Zubatá láme kosu přes koleno
a účel znesvěcuje prostředky.
Paměť se jako vždycky mstí.