na další stranu
Jaroslav Holoubek
VŠUDE KOLEM, ALE TADY NE
Pózujeme na skupinovém portrétu
nebo něco na ten způsob
veselí nebere konce
Víly se vracejí do Koloděj
a na terase v pizzerii testují smrt
jestli jim padne jako ulitá
V červencových vedrech
přichází sněhulák po silnici z Újezda
malíř poskakuje po víkách popelnic
aby zjistil do které z nich si schoval peníze
Holčička se zubními rovnátky
letí na prostěradle nad Karlovým mostem
a umíněnost se jí drží mezi nohama letí letí
Bojí se té jemně upředené sítě slov
Copak asi dělají básníci v Patagonii?
Jdu do banky
slečna se ani nepodívá na můj zůstatek
Čekám peníze za případovou studii
o marketingu v erotických službách
V zajetí klamné iluze
že myšlení vede k něčemu dobrému
neumím si představit
že bych se oženil do jejího snu
Drezúra motorové sekačky na zahradě
z lepenkových krabic vyskakují knihy z roku 1968
Člověk na útěku bůh na útěku
V noci všechno roste
Až k ránu
s obavami nahlížíš do paměti
Nejslabší možné světlo
Limuzíny na parkovišti před vládním zámkem
Ustlané postele po vojácích
Nadpozemské blues
Kde jsou ty verše
co bolely jak rána pěstí do brady?
UŽ LETÍ PTÁK
Už letí pták
jak losos otvíráš se před přílivem
jako bys držela celý svět
Jednou kýl
podruhé lodní šroub
zavrtává se do těla
hluboko hloub
až přijde bouře a vlny
a klín bude plný
Hoříš
blíž k sobotě než k pátku
toč se a vrť můj kolovrátku
bývalas štíhlejší a vyšší
tenkrát v osmašedesátém
na Boulevardu des Clichy
A čím víc přirážím
tím hlasitěji
zpíváš mariánské písně
vysoký hlas k nebi letí
naše nezrozené děti
Tak chvíli stůj ani se nehni
snídaně mezi stehny
jak panna ruce spíná
ve zdech Klementina
a tak si vezmi ber
co zbylo z olympijských her
neklidný pták se už vrtí
v štěrbině mezi životem a smrtí
Dolno a horno
andělé pasou porno
u bran tvého těla
jak jsi chtěla
Měla jsem strašně dlouhý půst
až mi začaly v klíně mandarinky růst
závěsy z pavučin nad mou postelí
dopadám středem těla
na provaz napjatý mezi dvěma kostely
Takhle mě ještě nikdo nepřeříz
Můj pták si v tobě píše deník
o čempak asi bude
o čempak?
Hvězdy se vztekají už se dní
všechny noci jsou svatební
Jazykem zkouším
jestli je vzduch tenký
ústa mám plná slaných slin
jenom se nadechnu
bodám tě knírem do slabin
Dostal jsem doživotí
být uvězněn v tvém klíně
fešácký kriminál
při chůzi mlaská si a píská
píšu tam román o své vině
A touha po svobodě vzlétá
prcháme z tajných dějin světa
Co kdybych se ti ještě jednou narodil
Přidáváš do kroku
s mou rukou v rozkroku
kunda je můj dobrovolný světadíl
|
