Josef Šimon

Ocúny

vykročili jsme všichni stejným krokem
však někteří z nás hned vzápětí
zmizeli v hlubokém bahně
jen kalné bubliny označily místa
kudy nesli své písně
a tak i za ně
denně ráno natahujme kalhoty
a za větrných nocí
vyhlížíme osud
a tak i za ně
když padáme časem jak hvězdný
výsadek
namačkáni v hromadných dopravních
prostředcích
máme pod očima prapory anarchie
a tak i za ně
po zuby ozbrojeni frázemi
s mozky vyjedenými hliníkovými
lžičkami
tak strašně si navzájem ubližujeme
že to už ani nebolí

(Almanach mladých autorů 1975)